Zatemňující jazyk medicíny
Mnoho slov používaných v lékařství je buď latinských, nebo odvozených z latiny, nebo někdy z řečtiny - demence, delirium, bakterie, angina pectoris, schizofrenie a hypoglykémie. Pro průměrného člověka je téměř nemožné správně vyslovit názvy některých léků. Zkuste třeba alfa-methylthiofentanyl nebo piperidinocyklohexankarbonitril. „Akutní virová rhinofaryngitida neboli akutní koryza ... je nakažlivá virová infekční choroba horních dýchacích cest, primárně vyvolávaná picornaviry (včetně rhinovirů) nebo coronaviry“ - toto je úvodní věta článku z Wikipedie o běžné rýmě.
Lidé často přemítají, jestli tajemný jazyk medicíny slouží jako tajný kód, který vyděluje a chrání kastu doktorů. Určitě stěžuje komunikaci mezi pacienty a lékaři a udržuje je rozdělené do dvou cizích světů. Zdravotníci by se mohli snažit mluvit s pacienty srozumitelněji.
Jednou v únoru jsem se připojil ke skupině lékařů v Jackson Hole ve Wyomingu, kde teplota dosahovala 25 stupňů pod nulou, abychom se bavili o něčem, čemu se říká „zdravotní gramotnost“. Myslel jsem si, že by se mohlo jednat o snahu zrušit bariéry mezi lékaři a pacienty tím, že se najdou nové způsoby vzdělávání a komunikace. Avšak jako součást programu jsme sledovali film, který ukazoval, jak je laická veřejnost nevzdělaná v lékařských otázkách. Vyplynulo z toho, že lékaři musí laiky tepat ještě více než dosud. Jen málo z přítomných lékařů se postavilo proti proudu semináře a navrhovali, že lékaři musí být více lidští a lépe s pacienty komunikovat. Spíše musí vystupovat jako normální lidé než snižovat úroveň svého jazyka.
Samozřejmě každý vědní obor má svůj vlastní slovník a odbornou terminologii. Laik by měl obtíže číst freudovskou literaturu nebo třeba i instalatérskou, když na to přijde. Avšak lékařství je speciální případ. Tam tajemná povaha slov překračuje rozumné hranice a jedná se o závažný problém, uvážíme-li, jak důležitá je komunikace mezi lékařem a pacientem.
Jako spisovatel jsem si všiml dalšího problému v lékařské literatuře. Pojednání na dané téma často porušují všechna pravidla dobrého psaní. Konkrétně lékařské texty jsou plné trpného rodu a jmenných vazeb, což je protiklad dobrého stylu. Následující ukázka je z abstraktu vydaného jedním známým univerzitním vydavatelstvím: „Po dobu deseti let byl zkoumán přínos měření věku, krevního tlaku, váhy, kouření, tělesného cvičení a cholesterolu v krvi pro predikci úmrtí a kardiovaskulárních onemocnění. Bylo zkoumáno 16 skupin čítajících 12 763 mužů ve věku 40-59 let (na začátku studie) ze sedmi zemí (Jugoslávie, Finsko, Itálie, Nizozemí, Řecko, USA a Japonsko). Bylo zjištěno, že nejrizikovějšími faktory jsou věk, systolický krevní tlak a koncentrace cholesterolu v krvi (vzhledem k nasyceným mastným kyselinám ve stravě). Nebylo prokázáno, že by rozdíly v incidenci byly svázány s charakteristikami kohort, co se týče relativní tělesné hmotnosti, kouření nebo tělesného cvičení. Způsob zpracování dat je zvlášť přínosný pro epidemiology.“
V tomto odstavci používá každá věta trpný rod. Jedna věta obsahuje důmyslný dvojí trpný rod: „nebylo prokázáno, že by rozdíly v incidenci byly svázány“. Spojení „charakteristiky kohort“ využívá pěknou aliteraci (v angličtině obě slova začínají stejným písmenem „c“, pozn. překl.), ale netuším, co se tím myslí. Zdravotní gramotnost by mohla začít tím, že by se lékaři naučili vyjadřovat jasněji - méně trpných rodů a více sloves. Můj dojem při čtení odborných textů napsaných strašným stylem je ten, že autoři prozrazují mechanistickou filozofii, která před dlouhou dobou ovládla medicínu. Přistupujeme k tělu jako ke stroji a pak o něm hovoříme mechanisticky. Snadno se dá představit, že by takto mluvil robot.
Trpný rod je způsob, jak z věty odstranit podmět. Má dospívající dcera má v telefonu zprávu předem nahranou od telekomunikační firmy, která zní: „Prosím poslechněte si hudbu, zatímco je navazováno spojení.“ Žádný podmět. Chladné a strojové. Snaha působit snaživě. Stejně tak je to s lékařstvím. Podmět „lidi“ dáváme z rovnice pryč a zabýváme se předměty. Náš jazyk prozrazuje, v jakém stylu uvažujeme o medicíně a jak ji praktikujeme.
Když nahlédneme ještě hlouběji do robotického jazyka medicíny, zahlédneme jeden z největších problémů moderní kultury, neschopnost ocenit krásu a styl. Dokud náš jazyk funguje, jsme spokojeni. Mnoho vysoce vzdělaných lidí nikdy nepřemýšlí o stylu nebo o pravidlech psaní nebo o smyslu krásy ve vyjadřování. Obecně vzato lékařství neumí ocenit úlohu krásna při léčbě nemocných a tato neschopnost se ukazuje v rozhovorech mezi lékařem a pacientem a v odborných časopisech.
Absence krásy je vidět všude v nemocničních pokojích a vyšetřovnách. Celé naše vnímání medicíny by se změnilo, kdybychom brali ohled na krásu v každé stránce lékařské péče. Staří Řekové by řekli, že urážíme ducha Afrodity, bohyně krásy, a jejich divadelní hry nás varují, že když se jí lidé vysmívají, ona se jim pomstí.
Krása a dobrý styl ve vyjadřování jsou dary tohoto ducha, jejž příliš často ignorují ti, kdo žijí v mýtu modernismu. Zdá se, že milujeme svou omezenost a fascinuje nás jazyk, jenž je srozumitelný pouze vyvoleným a zasvěceným. Avšak cenou za toto skrývání se za profesionalitu je oslabení léčebné úmluvy mezi pacientem a zdravotníkem.
Duše se otevírá v přítomnosti krásy. Lidé získávají naději a chtějí život v jeho plnosti. Když v léčebném stylu chybí krása, zůstane jen lékařova zručnost a technika, což pacienta nestačí motivovat k plné účasti na procesu uzdravování. Pokud by se věnovala větší pozornost tomu, jak lékaři a další odborníci mluví a píší, mohlo by to vnést do lékařské praxe více lidskosti.
Ukázka z knihy Léčebná péče o duši (Portál 2010)
Komentáře
Je pravda, ze takto jsou psany vetsinou vsechny odborne knihy, ale je otazkou, jestli prave knihy o cloveku, by nemeli byti psany jinym stylem a trochu vice v lekarich podporovat i lasku k cloveku jako celku.
Vztah lékaře a pacienta je pro léčbu velmi důležitý. Léčit lidi bez vztahu k lidem, to přeci ani nejde. To pak jen likvidujeme nemoci, bakterie, viry, parazity...a neléčíme lidi.
Lékař má primárně léčit. A léčba zahrnuje celou osobnost člověka. Nejen tělo. Naštěstí už to mnozí lékaři pochopili.
Vztah...Mnozí tedy ne, jen pár ojedinělých. Ti mnozí se pouze starají o své prachy.
A pak mne zaujalo to o absenci krásy - je pravda, že kolikrát když člověk přijde do nemocnice, že se mu kromě jeho problémů ještě udělá špatně od žaludku a psychicky, jak to tam je vše ponuré. T určitě léčebnému procesu nepřidá. Nevím, proč nemohou být v nemocnicích či ordinacích květiny, hezké obrazy, na chodbách hrá tichá uklidňující hudba atd.
mj. proč by měl pacient rozumět odborným článkům, které píšou lékaři třeba do odborných časopisů?
Ale vážně - úvodní článek svůj smysl má, jak z hlediska srozumitelnosti, tak i z úcty k češtině. A platí to nejen o lékařích; jistě jste se setkali třeba se slohem funkcionářů - "navrhujeme zrušení rozhodnutí o provedení opatření k zajištění vyzvednutí", s nadměrným a zbytečným užíváním cizích slov (a ne jen latinských) a podobně. Jistě, každá profese má své názvosloví - i v Kovoslužbě učili opraváře, aby se vyjadřovali přiměřeně - že nemohou nějaké babičce říct "musí se vyměnit elektrolytický kondenzátor padesát mikrofaradů v eliminátoru, jinak vám v televizoru nepůjde horizontální synchronizace", právě tak jako vypadá hloupě říct "no vyházel jsem tady ty válečky a takový ty hejble". Tam ovšem nejde o zdraví a ohrožení života...
- Odpovědět
Pošli odkaz