Projekce - co vám o vás prozradí?
Tento základní princip platí bez rozdílu, ať už jde o náš vztah k rodině, přátelům a spolupracovníkům nebo třeba k poště, daním či špatnému počasí. A právě z těchto reakcí se můžeme dozvědět sami o sobě věci, které nám dosud zůstávaly utajeny. Pak hovoříme o projekci. Je ironií, že si zvláštních způsobů a všech možných pošetilostí všímáme spíš u druhých a oni zase vidí ty naše. Vypozorovat je u sebe je o něco složitější.
Přesto je vypozorovat musíme a měli bychom se o to i snažit. Jak jinak bychom mohli poznat vlastní já? Jak chceme předejít nehoráznému plýtvání energií, jímž bezesporu jsou naše snahy vinit z vlastního rozladění ty druhé? Jak jinak chceme dosáhnout vnitřního míru a uvolněnosti, než tím, že se naučíme vidět skutečnost okolo nás i v nás samotných? A právě toto je podstatou projekce.
První krok: Až budete příště reagovat na něčí chování, respektive až budete chtít kritizovat něco, co se stalo nebo bylo řečeno, zkuste si uvědomit, nač myslíte a co cítíte. Zkuste „ukázat prstem“ a řekněte si: „Jsou příšerní, nadutí, arogantní...“ a tak dál. Čím víc vlastností, které vás popuzují, odhalíte a pojmenujete, tím lépe.
Druhý krok: Zamyslete se nad tím, kdy jste se naposled cítili stejně. Je přitom důležité, abyste si přesně vybavili konkrétní vzpomínku nebo datum. Někdy to může chvíli trvat, jindy vám paměť okamžitě promítne záznam. Můžete jí pomoci svými pocity. Dejte volný průchod zlosti, strachu nebo zklamání, a tímto způsobem se pokuste evokovat svůj prožitek.
Třetí krok: Vzpomeňte si, kdy jste se vy sami zachovali způsobem, který vás teď u někoho jiného popudil. I zde platí: vybavte si konkrétní vzpomínku nebo datum. Svůj prožitek můžete ještě rozšířit. Pokud vás například rozzuřila reportáž večerních zpráv pojednávající o spáchaném zločinu, je pravděpodobné, že vás vyvedl z míry sám fakt násilí. Jistě jste sami nikdy nikoho nezastřelili ani jste se nedopustili fyzického útoku, ale třeba si vzpomenete na to, že jste se k někomu chovali hrubě nebo urážlivě. K něčemu podobnému určitě došlo, jinak by vaše reakce nebyla právě taková. To je zákon projekce.
Čtvrtý krok: Tento krok je ze všeho nejdůležitější. Zpytujte svědomí: jak často se tímto způsobem chováte sami k sobě? Kdy jste k sobě agresivní? Kdy se nenávidíte a jste na sebe zlí? Nestačí odpovědět: „Pořád.“ Nalezněte konkrétní příklady a všimněte si, jaký dopad má vaše jednání na vás i na ostatní lidi. Tím odstartujete uvědomovací proces. Na základě chování těch druhých, které se mi nelíbí nebo kterým opovrhuji, mohu i u sebe rozpoznat povahové rysy, k nimž se nechci znát.
Přistupujeme-li k projekcím zodpovědně, začneme mít časem víc pochopení pro sebe i pro jiné. Zjistíme, že když na někoho ukazujeme prstem, naskýtá se nám skvělá příležitost vidět, slyšet a studovat sebe.
Projekce nalezneme všude. Ať už si pustíme televizi, otevřeme noviny, zajdeme si do kina, vyslechneme něčí rozhovor, zatelefonujeme příbuzným nebo jen vyhlédneme z okna. Jak už bylo řečeno, existují projekce negativní i pozitivní. Vše, co se nám líbí u druhých, čeho si u nich vážíme a co obdivujeme, nalezneme také u sebe. I pozitivní projekce nám prozradí leccos o nás samých.
Když se vám podaří pochopit a ovládnout techniku projekce, nebudete napříště plýtvat energií a obviňovat či zesměšňovat jiné. Budete schopni během okamžiku přesměrovat energii jinam. Místo abyste se hněvali na někoho nebo na něco, pocítíte vděčnost, vstřícnost a porozumění, protože budete vědět, že vaše podrážděná reakce má původ ve vás. Jistý jungovský psychoanalytik se jednou nechal slyšet: „Ti druzí? Jací druzí?“ Všichni jsme jedno a totéž. Vy jste mnou a já jsem vámi, odrážíme navzájem jeden druhého jako zrcadlo.
Zdroj: Marcia Wiederová - Snadnou cestou k bohatšímu životu, nakladatelství Columbus
Čili dané cvičení nemusím provádět jen když mne někdo naštve ale taky když se mi na někom něco líbí.
Možná to zdůraznění záporna je projekcí autorky :o)
- Odpovědět
Pošli odkaz