dítě mi předvedlo drama

Ahoj,taky mám 2,5 letou dceru a ač jsem se snažila ji vychovávat trochu přísněji bez zbytečného rozmazlování,tak dnes opravdu nevím jak na ní když jí popadnou záchvaty vzteku.Vždy se jí to podaří zrovna když se mi to nejmín hodí a hlavně musí být všude kupa lidí.Nepomáhá nic,vzteká se kvůli ničemu,každou chvíli a nejde to ani po dobrém,ani po zlém.Připadám si pak jako blázen,když jí nedám na zadek vzteká se dál,když dám je to ještě horší a lidi kolem na to koukají všeljak.Jsou zkutečně chvíle kdy mi nezbývá než brečet nad tím jak jsem neschopná.Doufám že to jednou bude lepší.

Já si myslím, že ve 2,5 letech jde spíše o projev negativismu. Je to naprosto přirozené, známka normálního vývoje osobnosti. Dítě se tím, že se protiví vůli svého okolí ujišťuje, že má taky své přání, která mohou být v rozporu s přáními ostatních. Všichni to známe, ze supermarketů, kdy batole , které chce hračku sebou plácne na zem kope do země a křičí. Psychologové radí v takovém případě dítě v klidu překročit a tvářit se jako by se nic nedělo. No, ale zkuste to, když je kolem tolik lidí. Každopádně přeji pevné nervy a kdyby se to opakovalo a přidaly se další problémy - co třeba poradit se s dětským psychologem?

Mí dceři je 10 let a od jejich 4 roků jsme rozvedeni.pokaždé když přichází od svého tatínka tak dělá scény a brečí.Mluvila jsem s ní o tom a řekla ,že se jí hned stýská. Proto to dělá.Taky mě to mrzelo a říkala jsem si co dělám špatně.Po čase jsem zjistila,že tatínek jí vše dovolí,chodit si muže spát kdy chce atd.Tam nemá žádný režim a doma musí poslouchat.Jinak její tatínek jí nic nekoupí a pokud jedete tam tak si všechny věci bere z doma ,takže tam už nic nepostrádá.

muj malej dva roky,taky byl u tatky na víkendu,přijela jsem tam pro něj a on ještě spal,když se vzbudil,podíval se na mně a plakal a volal tatínka,taky by mi to mohlo být líto,ale nebylo.To je známka,že je mu u něj dobře a že se nemusím trápit,že tak malý děcko je u něj celej víkend.Takže bych to nebrala tak tragicky,jen bych vymyslela,jak zmírnit stres při předávání.Odvést jeho pozornost od obou rodičů.Nějak to prostě zaonacit.

Já bych viděla spíš začínající problém v tom, že jak píšeš,děvenka má všechno nač si vzpomene.Zabrzdi - to je to nejhorší co pro ní můžeš udělat. I takhle malé dítě musí vědět, že nemůže mít všechno co chce. A když něco chce, musí se o to trochu zasloužit, třeba si uklidí hračky, pomůže utírat nádobí,...cokoli. Musíš si s ní hodně povídat a ne si jí kupovat.

Kone na balkone ma pravdu.Sestre se delo uplne to same, kdyz jeji byvaly manzel vracel dceru, tak se ji vzpinala ve dverich, delala sceny, zachvaty, ap. Mohly ji byt tak 3 roky tenkrat...pak to najednou prestalo, proste se zmenila, zvykla, ...nevim, ale kazdopadne ma sestra to taky nemohla pochopit. Takze hlavu vzhuru, a jak radi kone na balkone, pekne si uzij vikend a nestresuj se!!! Z holky nedostanes to, jak se citi, nedokaze ti to vysvetlit, hlavne nepanikar, niceho se nedes, s holkou hodne mluv, vysvetli ji, ze takove chovani te trapi atd. atd. Ona si to v te hlavicce nejak po svem prebere, neboj se.

1. přestaň panikařit. Dcera miluje tebe, jako mámu a jeho jako tátu. Nikdy o ni nepřijdeš, zejména když oddělíš fakt, že vám přestalo fungovat manželství od toho, že pořád a na věky jste rodiče. Pak začneš být ráda, že si dcera s manželem rozumí, přestane z tebe být cítit úzkost a nejistota. A na tu jsou děti obzvláště citlivé. NEní proč se plašit. Malé děti, zejména v tomhle věku změny snáší poměrně složitě, ale zase když už si zvyknout, tak nemají problém přepínat mezi tím kde je u mámy a kde je u táty. I když jsou to velmi odlišná prostředí.To nejhorší co se může dítěti udělat je zprotivit mu jednoho rodiče. Což ty zcela zaručeně neděláš. A jedna scéna v tomhle věku?Zvykej si - čeká tě období vzdoru. A pokud zlatíčko nejdražší zjistí, že na tebe platí scény, vztek a nebo zoufalý pláč, radostně to začne využívat.Studijní literaturahttp://obchod.portal.cz/produkt/maly-tyran/____________________________________________Začni ten víkend, kdy je dcera u otce brát jako dovolenou a pokaždé si naplánuj něco hodně příjemného, ideálně co bude zahrnovat další lidi. Budete se na ten víkend těšit obě dvě a ještě raději se pak v neděli večer uvidíte. Žádné dohánění restů, povinné návštěvy, gruntování a spol. Platí jednoduchá rovníce - spokojená máma = spokojené dítě. A není to naopak -že máma zničená tím, že se snaží vyhovět každmému dětskému přádní = šťastné dítě.

Sama jsi našla důvod - u manžela je spoustu dětí a dcerka se tam proto těší. Neznamená to, že by tě měla míň ráda než tátu nebo jsi něco zanedbala. Kamarádka má taky dceru a ta zbožňuje být s tatínkem - protože tatínek narozdíl od kamarádky, která od rozvodu pořád pláče,je veselý, má novou partnerku, která má stejně starou holčičku a navíc mají pejska a dvě kočičky. Děti jsou prostě takový

jsem rozvedená rok a mám 2,5 letou dceru, otec si ji bere jednou za 14 dnů na víkend, zatím to bylo všechno o.k., dcera je na mě dost fixovaná a starám se o ni dobře, ale dneska když ji vracel, tak ztropila hroznou scénu, nechtěla se ho pustit a mě jako by vůbec neznala, byla k neutišení. Velmi mě to psychicky sebralo, nereagovala na nic, jen pořád opakovala, že chce za ním atd., dávám si vinu, že jsem něco asi zanedbala nevím sama. Horší je, že má ode mě všechno, nač si vzpomene, chodíme ven, ale u něj v baráku je spousta dětí a ona se tam vysloveně těší, řešíte někdo podobný problém? mám strach, abych o ni nepřišla úplně