Domácí násilí??

Kerej chlap by nechtěl dostat přes hubu, at hodí kamenenem. Já se těším,až se domácí násilí obrátí,to bude záludnější než mužské,takové to deptáníčko.Přitom nikdo to hlásit nebude,aby se mu ještě nesmáli a tím si to nezhoršil jako obyčejný simulant a udavač žen policii.

Nová kampaň na domácí náslilí, spoustu žen si jistě rozpomene jak za totáče je chlapy plácali v hospodě po zadku, když šli koupit pivo dědovi.Jestli ještě ti dobytci žijí,pak je třeba je dohledat a sexuálně je harašit.

fg

Holky našla jsem zajímavou stránku, třeba to někomu pomůže

http://napis-to4.webnode.cz/

Poměrně zajímavá statistika. Alespoň už se něco začalo dít: https://www.facebook.com/368730941419/photos/a.10150132465206420.328961.368730941419/10152588191911420/?type=1&theater

Ahoj, píšu bakalářskou práci na téma ženy jako oběti domácího nasilí, kdyby se mezi vámi našla slečna, nebo paní která s tímto má zkušenosti a byla by ochotná mi vyplnit 5 minutovej dotazníček na toto téma, budu vám velice vděčná. Předem děkuji. http://zenyjakoobeti.nadiplomku.cz/

To je des kdyz to tady tak ctu a obcas se to podoba i smim pripadem.je lepsi bejt sam a mit svatej klid,stejne vsechno je hezky jen ze zacatku a pak uz je to pryc,lidi si zevsedni,hadaji se,podvadi se nebo se uplne odcizi.

Pitačko, pokud jsi rozhodnutá odejít, tak určitě až nebude doma. Budeš na to mít klid a obejde se to bez scén a emocí, což by tě mohlo ve finále odradit od tvého úmyslu, tvůj muž by ti ten odchod velice nemile opepřil. Takže si začni chystat únikovej plán, dávej si stranou peníze, schovej si veškerý doklady a dokumenty, domluv se s někým, aby ti v den D pomohl odvézt věci, samozřejmě musíš mít kam jít. Buď k rodičům, kamarádce nebo do azylovýho domu, cokoli...připrav se, že to bude dost těžký, ale potrvá to jen chvíli ve srovnání s tím, že bys měla pomalu umírat vedle toho magora.
A že ti vyhrožuje? Věř, že jsou to jen výhrůžky, normálně tě citově vydírá, ubožák. Neměj s ním slitování! On ti dělá ze života peklo, ty si to ale nenech líbit! Vezmi to tak, že kdyby to byl cizí člověk a takhle se k tobě jedinkrát zachoval, udělala bys s ním krátkej proces. To jen člověk postupem času vůči tomu, koho má rád, otupí a je ochoten stále dokola odpouštět. A na to takoví jako ten tvůj sázejí.
A poslední rada: buď připravená dotáhnout to do konce, pokud odejdeš, už se k němu nevracej, už bys nemusela dostat další šanci odejít... Zbav se tý přítěže a začni s dětmi zase žít!!!

Děkuji za podporu,souhlasím s Mílou,že je to o pohodlnosti a strachu.Ne z neznámého,ale z něj jak bude reagovat.Vzhrožoval mi sebevraždou před mýma očima,pak zase tím, že zabije mě(vlastní zbraň,sice plynovou ale stačí),a pak tím,že mě připraví o rozum,o děti až se z toho oběsím sama.Nevím jak to provést technicky,jestli mu dopředu oznámit,že se v brzké době odstěhuju,ale to taky nemusím přežít,nebo to udělat tajně až bude jezdit v zahraničí(je řidič).To bych na to měla 2 dny a pak by bylo peklo.Zkušené poraďte!!

Pitacko, ze se nechas tyrat ty, je tvuj problem, ale deti z toho vynech! Mazejte od neho pryc!

Pitačko, nic není tak komplikovaný, je to jen o pohodlnosti a strachu začít znovu. Všechno se dá vyřešit, zvlášť, když jde o děti! Věř mi, taky jsem odešla od chlapa, který mi dlužil skoro 800 tisíc, na moje jméno si vzal dva úvěry a ještě jsem mu napůjčovala sto tisíc hotově. Taky jsem si nějakou dobu říkala, že radši než přijít o ty peníze, radši to s ním nějak vydržím (a to podotýkám mě nebil, ubližoval mi jinak), ale nakonec jsem si řekla - vem to čert, nějak se to udělá. A udělalo...peníze sice nevím, zda dostanu zpátky, ale zatím splácí, i když to z něj musím horko těžko tahat a vlastně se ho díky tomu ne a ne zbavit, pořád se s ním musím zabývat.
Ale pokud máš oporu v rodině, neváhej a utíkej!!! Neztrácej drahocenný čas a nenič svoje děti. Neboj se začít znova, nezahazuj svůj život s magorem, co si na tobě léčí svoje mindráky. Nemáš to zapotřebí. A už si ho sama před sebou neomlouvej! Nic mu nedává právo se k tobě takhle chovat. Skopat ho do kuličky a zahodit!

Milá K29,myslím že popisuješ mého manžela, pouze s tím rozdílem,že mi neodměřuje peníze a naopak chce abych pracovala a neflákala se. O prázdninách je hrozně nervní(jsem učitelka),protože má pocit,že doma nic nedělám.Jsme spolu 17 let,máme 2 dcery,17 a 8 let.Před 3 roky jsme koupili rod. domek a pak to pořádně začalo-před dětmi vyčítá že nemá kluky, co že má s holkama dělat,že je na všechno sám,přitom naopak sám není schopen udělat vůbec nic,děláme s ním úplně všechno(jezdíme na dřevo,betonujem,opravujem traktor).To by bylo v pořádku,kdyby u všeho tak strašně nenadával,hlavně starší dceři,která s ním dělá nejvíc.Tu začal psychicky deptat asi od jejích 11 let,nikdy nic neudělala dobře,vypadala strašně,strašně se chovala atd.Dopadlo to tak,že brala antidepresiva,navštěvovala psychologa i psychiatra.Její vztah k otci je katastrofa.Výsledek je,že je to vše moje chyba,protože jsem jí špatně vychovala a nenaučila jí,aby měla tátu ráda.On jen chodil do práce(jezdí na kamionu),tak to je moje práce.Prostě jsem tak nemožná, že by se mnou nikdo nevydržel,dokonce i sousedi prý mu říkají,jak si mě mohl vzít,že on je tak veselý á já tak bez nálady.V zoufalství jsem navštívila manžel. poradnu a paní magistra jednoznačně řekla, že se jedná o psychické násilí dokonce i na dítěti a jak dlouho chci ještě děti tomu vystavovat.Já vím že tak dál žít nechci a jestli si chci zachovat zdravý rozum ani nemůžu.Jen jsem jako paralyzovaná,jak moucha v síti.Rodiče mě podporují,nabídli mi bydlení,ale je to komplikované hypotékou na náš dům.

Milá K29,myslím že popisuješ mého manžela, pouze s tím rozdílem,že mi neodměřuje peníze a naopak chce abych pracovala a neflákala se. O prázdninách je hrozně nervní(jsem učitelka),protože má pocit,že doma nic nedělám.Jsme spolu 17 let,máme 2 dcery,17 a 8 let.Před 3 roky jsme koupili rod. domek a pak to pořádně začalo-před dětmi vyčítá že nemá kluky, co že má s holkama dělat,že je na všechno sám,přitom naopak sám není schopen udělat vůbec nic,děláme s ním úplně všechno(jezdíme na dřevo,betonujem,opravujem traktor).To by bylo v pořádku,kdyby u všeho tak strašně nenadával,hlavně starší dceři,která s ním dělá nejvíc.Tu začal psychicky deptat asi od jejích 11 let,nikdy nic neudělala dobře,vypadala strašně,strašně se chovala atd.Dopadlo to tak,že brala antidepresiva,navštěvovala psychologa i psychiatra.Její vztah k otci je katastrofa.Výsledek je,že je to vše moje chyba,protože jsem jí špatně vychovala a nenaučila jí,aby měla tátu ráda.On jen chodil do práce(jezdí na kamionu),tak to je moje práce.Prostě jsem tak nemožná, že by se mnou nikdo nevydržel,dokonce i sousedi prý mu říkají,jak si mě mohl vzít,že on je tak veselý á já tak bez nálady.V zoufalství jsem navštívila manžel. poradnu a paní magistra jednoznačně řekla, že se jedná o psychické násilí dokonce i na dítěti a jak dlouho chci ještě děti tomu vystavovat.Já vím že tak dál žít nechci a jestli si chci zachovat zdravý rozum ani nemůžu.Jen jsem jako paralyzovaná,jak moucha v síti.Rodiče mě podporují,nabídli mi bydlení,ale je to komplikované hypotékou na náš dům.

Přečti, si to po sobě,,,,, patříš na psychiku.

Anonyme, opravdu "dekuju" proc se vlastne namahas a pises do tehle diskuse? co nadavas ty hnusna osobo, jsi zenska/chlap...? Kazdopadne doufam ze ses vyradil/a

Jsi pitomec , nemáš v sobě trochu inteligence,co tu píšeš, co chceš aby sme ti na psáli, že máš čekat že se polepší? to nemyslíš važně, ten už se tak narodil))

Jeste bych rada dodala CO je vlastne duvodem k tomu rozejit se... (vdana za nej nejsem i kdyz jsem se v minulosti o jeho "ruku" pokousela setkala jsem se vzdy s neuspechem ze "tak blbej zase on neni" apod. Kaslu na to, ale prece... Pak zase doleze a pry ze to tak nemyslel a ze staci slovo a ze neni prani ktere by mi nesplnil atd. atd. Ja ale nechci aby mi vyplnil prani! Ja chci aby si me take sam chtel vzit!...) Vadi mi v posledni dobe moje stavy, to jak se chovam. Trpim zachvaty vzteku kdyz se temer klepu a kricim okolo sebe. Vypadam jako pitomec a pak se za sebe stydim, on je samozrejme na koni a dela si ze me srandu at se jdu vykricet nekam jinam apod. Anebo mam velke deprese a prestavuji si ze mam uplne jiny zivot, s nekym jinym, nebo sama... Nemam kamaradky. Nemam konicky. Obcas se to na chvili zmeni a zase jsem cela zpet: zacnu delat veci, napriklad vymaluju detsky pokoj, kreslim portrety... A pak to zase prijde, neco, co me zase nastve. Uz nevim jak dal, asi zacinam byt tou troskou. Proto mi pripada ze bych mela odejit, jen je mi fakt lito toho ze muj syn nebude mit tatu, a jako rodinka jinak fungujeme fakt nadherne. Ale stejne...

Ja mam zase doma exota co dela z naseho zivota peklo nasledujicim, kdykoliv se mu to hodi, nadhodi myslenku ze jsem mu vzdycky STRASLIVE zahybala, a ze jsem uplne zenska z hororu. Nekdy mi pripada ze to dela aby me vytocil a nekdy - ze tomu opravdu veri. Nevim opravdu, ktera varianta je vlastne horsi. Zkusila jsem snad vsechno: nejdriv domlouvat, vysvetlovat (drive casto nebyval doma) ze jsem vzdy verne a pocestne (to zni opravdu smesne ale je to tak) sedela cela ta leta na zadku a cekala jen na nej. Zkousela jsem plac, krik, ignorovani... Jednou jsem od nej odesla, ale vratila se protoze mi bylo lito naseho maleho chlapecka ktereho spolu mame uz 7 let... Obcas s tim prestane, a pak to zase zacne... jeho poznamky a usklebky. Jednou se mi zase priznal ze on byl ten co zahybal, pak to zase odvolal. Je mi to uz tak nejak jedno at si mysli co chce, hajzl. Take tak mi radi okoli, vykasli se na to, hlavne mate rodinu, vsak on prestane... Ale jak takove reci ignorovat???? Jak zustat "splachovaci" a nevsimat si toho???? Jsou tu chvile kdy si rikam, uz dost, uz jdu od toho... Jako prave dnes. Popostrci me nekdo?

Ráda bych znala pokračování všech případů, které jsem tak hltavě přečetla. Taky si doma něčím podobným procházím a hledám inspiraci a sílu všech, které se s tím už úspěšně popraly....

Nekdy je to i obracene, nejsou chlapi o nic horsi, nez zensky. Mam jednu takovou zkusenost s moji bejvalkou. Prvnich 2 - 2,5 roku to bylo super, ale jelikoz jsem pracoval nekde, kde davaji lisky dobrou noc, bejval jsem doma akorat o vikendech (a nekdy jen kazdej druhej.) Sypalo to prachy a vsechno bylo v pohode, az jednou... Prisli jehovisti, jsem ani nebyl tehdy doma (to by asi hodne rychle leteli pohube ze schodu dolu,) a moji pani zlanarili. Me ne. Snasel jsem ty jejich podivny sezeni jen silou vule a obcas jsem jim dal neco sezrat (myslim nejaky moje poznamky.) Nasledne jsem se snazil opakovane a bezvysledne presvedcit moji pani o tom, ze tudy cesta nevede. Nakonec to dopadlo tak, ze jsme se jen neustale hadali, nekdy i pomlatili, ale nikdy jsem to nebyl ja, kdo dal prvni ranu, jednal jsem pouze v sebeobrane. Do toho nas vsechny vyhazeli z prace (jen v moji parte nas bylo asi 50) a nez se objevila prace nova (ta se skutecne objevila, ale pro me pozde) tak situace dosla uz prilis daleko. Nejak po buhvijak dlouhy dobe jsme na to vlitli, ja dole, ona nahore. Kdyz uz jsem mel pocit, ze bude zase par dni klid, tak mi malem prekousla jazyk. Vyhodil jsem ji z postele a zkusil odejit pryc, aby mi doma zbytecne nebouchaly moje saze. Branila mi v tom i fyzicky, ale nenchal jsem se a po treti vyzve dostala loket. Kdyz jsem se vratil, podala na me trestni oznameni, policajti si prisli pro me az domu. Zbytek uz si muzete domyslet... Dcerku uz jsem nevidel pres dva roky. Soud se mi akorat vysmal (nemam na alimenty a vyhled na nejakou praci taky ne.)