Kojeni - diteti je 6 let

Dekuji za příspěvek V. Otázku nepovazuju za prilis drzou, s pritelem jsem se seznamila zhruba rok a pul po jeho rozchodu s manzelkou, predtim jsem ho vubec neznala. Po nejake dobe nasi znamosti mi prislo divne, proc on porad jezdi na synem tam a proc dite neprijede k nam. Pomalu jsem se dozvidala vic a vic. Nikdy jsem u jeho exzeny nebyla a ani nikdy nebudu, protoze nas nepusti pres prah. Muj pritel k nim nesmi do baraku, nekdy ceka cely hodiny venku, treba mu nikdo neotevre nebo dostane zpravu pres okno, ze se klukovi nikam nechce atd. Informace o tom, jak kluk zije mame vlastne jen od nej a pak od prababicky, ktera je jakymsi spojencem. Jinak muj pritel nema zadne informace, ani tak zasadni, kam je syn zapsany do skoly. A to vsechno jenom proto, ze muj pritel chce syna videt, ostatne jako vetsina otcu.

Ni-ko, asi to sem nepatri, ale zaujalo me tve vypraveni o kamaradce a manzelove dceri a jejim zvlastnim chovani,jsem ve stejne situaci a taky z kazde navstevy vyrizena, tez se desim, jeji navstevy jsou doslova nocni murou, pro jeji vykyvy v chovani (a to mam trenink ze starsiho pubertalniho ditete). Je to opravdu v techto vztazich problem a misto stretu nebo nervu. Jen ji vyrid,ze neni sama a ze na tom vsem je jediny lek a tim je cas...dite vyroste. Vydrzet a zatnout zuby. Nakonec to muze byt i obecny lek na vsechny problemy s detmi, bohuzel to dlouho trva. Nakonec prece to dite, co snad jeste tady nekdo koji, nebude kojit vecne. I kdyz je to teda fakt divny.

Již jsem do téhle diskuse psala. Dlouho do ní nikdo nepřispíval. Dnes jsem přečetla nové příspěvky a rozhodovala jsem se, zda zase napsat. Nemohu se zbavit dojmu, že nová přítelkyně otce dítěte vždycky zasahuje do původní rodiny a chce vše napravit. Já maminku toho chlapce neznám, opravdu nevím, jestli je to tak hrozné, ale Vaše příspěvky, Fino, ve mně vyvolávají pocit, že chyba na straně první ženy Vašeho přítele asi nebude. Toho Vašeho přítele také neznám, ale Vy víte všechno jen z jeho strany, co on Vám napovídá. Byla jste někdy u té jeho první ženy? Viděla jste, jestli je všechno tak, jak on říká? Dovolím si ještě jedno otázku, asi příliš drzou. Našel si ten Váš přítel Vás až poté, co se se svou ženou rozvedl, nebo jste s ním chodila ještě jako s ženatým? Mně to připomíná jednání mé spolužačky. Ta chodila se svým sousedem, který žil se svou družkou, s níž měl asi 8 letého syna. Spolužačka mi jednou sdělila podobně trapné poznámky jejího přítele na družku jako jste psala Vy na začátku (jeho žena s ním chtěla dítě, vysadila antikoncepci, nespala s ním po porodu apod.). Spolužačce ten její mužský, který mimochodem měl ženských po celém okrese, říkal, že jeho družka s ním chtěla mít dítě, proto při souloži vše zařídila tak, aby "od ní nemohl". Takovouhle duchaplnost jí povídal, musím dodat, že spolužačka byla vysokoškolačka, a ještě mu to věřila. Takže, když se chce, jde na toho druhého naházet hodně špíny.

Kokrouci, slysela jsem to dite takhle mluvit, vzdyt ho taky vidam. A slysela jsem i exmanzelku svyho pritele takhle mluvit, sice jen do telefonu, ale fakt to stoji za to. Ten telefon muze prasknout, jak do nej rve, ze je hajzl, ze si preje, aby chcipnul, ze je nejvetsi debil na svete atd..... vzdycky to konci tim, ze praskne telefonem. To se opravdu neda vylicit, jedna s nim jako s nejvetsi spinou na svete (ne, ze by to hralo ve vztahu k diteti nejakou roli, ale muj pritel je na manazersky pozici s VS vzdelanim, takze opravdu neni zadny debil). A kdyz pises, ze nam muze bejt jedno, ze z nej vyrote Oidipus, to myslis vazne? Niko, asi mas pravdu, ze bych mela zjistit, jak se k teto zalezitosti postavit a ne ji sama chtit resit. To uz jsem pochopila, ze ja to nevyresim a za tu dobu, co jsem se svym pritelem taky vim, ze on ode me potrebuje podporu a ne hadky. Ale je to hrozne tezky, protoze me to stale hlava nebere, co tam se deje.

Ještě přidám něco: sama jsem kojila tři roky- potom mi syn řekl, že už mu to nechutná, teď je mu 8 let a nedovedu si představit, že bych ho ještě kojila- je to už velký rozumný dítě a ke kontaktu úplně stačí pomazlení . Fakt to normální není , co popisuješ. Ale snad bys to měla nechat plavat, nebo si zničíš svůj vztah. S mojí kamarádkou jsme řešili něco podobného. Je sama rozvedená, přítel taky. Ona děti z předchozího manželství nemá, on má dceru v pubertě. Ženil se na vojně, z blbosti, manželství nikdy nebylo v pořádku. On jezdil s kamionem, vydělával, manželka byla v inv. důchodu a starala se o dítě. Po rozvodu zůstala dcera u ní. On po několika letech navázal vztah s tou mou kamarádkou a spolu mají dceru. Nevzali se. Jeho exmanželka je typ, který je doma , údajně nemocná, ale nemoc ji nijak neomezuje, o domácnost se moc nestará a holku asi taky ne. On si dítě pravidelně bere , ale děje se to tak , že holka nemá při cestě na dovolenou ani pořádně nachystané věci, chybí jí třeba i základní oblečení nebo hygienické potřeby. Chová se na svůj věk dost podivným způsobem.Předvádí různé úzkostné záchvaty a podobně, otázka je "předvádí nebo je k tomu naváděna"/ je jí 13 let/. Moje kamarádka je po každém takovém setkání úplně vyřízená, jedno jí to není a ani být nemůže. Takový vztahy jsou složitý a nevím, proč ti Kokrouč skoro přisuzuje zlou povahu, pokud tě to štve, tak jsi prostě použila silnější slova.

Vrhli jste se tady na Finu jako supi, nemám takové jednání ráda. Vy máte v životě asi všechno super a perfektně uspořádaný, že ?Fino, měla by ses určitě poradit s odborníkem, ne , jak situaci řešit, ale jak by ses měla TY k problému postavit .

Nejsem psycholog, a to ani dětský, takže skutečně netuším, jaký to může mít na to dítě vliv, troufnu si předpokládat, že nikdo, ze zde diskutujících, není dětský psycholog, aby toto byl schopen posoudit. Již jsem v tomto tématu psal, že jsem viděl několik dokumentů z Afriky, kde jsou kojeny snad i starší děti a že jedna známá naší rodiny kojila své dítě ještě v první třídě, to dítě je o 6-7 let starší než já a je nutno říct, že je naprosto normální. přesto jsem si dovolil, a dovoluji si znova, říct opět to samé - ano, i podle mě je to opravdu neobvyklé, ale troufám si tvrdit, že ne špatné, a hlavně nikomu do toho nic není a na tomto názoru trvám. A jestli z onoho dítěte vyroste Oidipus, je jen na něm a na jeho matce, jak se s tím srovnají. Je to jejich čistě soukromá záležitost.Zvláštní je, že když se mí rodiče rozváděli, tak i můj otec každému na potkání vyprávěl, jaká je moje maminka bestie a jak mě proti němu štve. Nikdy mi proti němu něřekla ani půl slova, kde na to přišel on není až taková záhada. Chlapi těžko nesou, když od nich žena odejde a kydat hnůj umí každý idiot. Ale to jen obecně. Pokud by se dotyčná dopouštěla nějakého trestného činu, vůči dítěti, potom ano, potom má každý právo a povinnost, ale kojení, i když v tomto věku, trestný čin není, proto je to jejich soukromí, do kterého strkat nos je, přinejmenším, neslušné.200 km, já nevím, co dělají mí příbuzní ve vedlejší ulici...A jen se zptám - Fino, tys to viděla ? A slyšela jsi toho kluka takhle mluvit ? Nebo ti jen někdo říkal ?

Fino, ocituju tady jednu Tvoji starsi odpoved: "S ditetem jsem o tom nemluvila, protoze se domnivam, ze tohle mi neprislusi.Je to zalezitost jeho rodicu ..." Pokud chces problem resit tak mi to prijde jako jeden z prvnich kroku si o tom promluvit s ditetem. Jak to vnima, jestli to je spise jeho iniciatia nebo iniciativa matky.Jsem asi jiny, protoze to co me trapi jsem zvykly resit sam a ne k reseni nekoho tlacit a dokonce se kvuli tomu hadat.

Fino, mohla bys nejak strucne shrnout jake kroky jsi podnikla pro napravu toho co Ti tak vadi krome kazdodenniho natlaku na sveho partnera? Na jednu stranu schvaluju ze nejsi lhostejna, ale na druhou stranu Tvuj "boj za lepsi zitrky" mi prijde veden nespravnym smerem (tim myslim natlak na Tveho pritele). Sama jsi tu popsala ze jeho situace smerem k matce ditete neni prave jednoducha a Ty mu to jeste ztezujes.A co me prekvapuje je Tvuj postoj k vyhrozovani matky ditete - pokud se tomu podrizujes (jak jsi potvrdila), tak jsi predem prohrala. Pokud se Ti kojeni zda nespravne, tak to s detskou doktorkou prokonzultuj sama.

ahoj Fino,zkus se zeptat nějakýho psychologa na netu,třeba Ti poradí,jak nejlíp postupovat.Ty urážky otce - to je další kapitolka,jak vymývat mozky malým dětem a nadělat jim v hlavičce hotovou paseku.M

Kokrouči, musím říct ( a docela mě to překvapuje), že s tebou poprvé nesouhlasím. Tady přece nejde o nějaké dítě z ulice, o kterém můžeme říct, že je nám putna, jak ho kdo vychovává, tady jde o dítě člověka, se kterým žije a ať chce nebo ne, vztah toho muže ke svému dítěti bude vždy zasahovat do vztahu těch dvou. A pokud dítě bude nezdravě fixováno na matku, nedokáže si vytvořit "normální" vztah nejen k otci ale k nikomu ze svého okolí. Je to můj názor, snažím se vžít do autorčiny situace a myslím si, že pokud by to trápilo partnera, trápilo by to i mě. Ale jestliže by to on za takovou tragédii nepovažoval, pak by to patrně nebyl ani můj problém.

Markéto, s odborníkem jsem nemluvila, protože ani nevím, kdo je na tohle odborník. Asi dětský doktor předpokládám, ale já žádného neznám a nemám děti a přijde mi hloupé jen tak vyrazit k doktorovi s touhle otázkou. Dětská doktorka toho dítěte o tom neví a mému příteli je od jeho bývalé ženy vyhrožováno, že jeslti se to doktorka doví, tak on už syna nikdy neuvidí. A věřím tomu, že by ho opravdu už nikdy neviděl. Už teď je vždy dítě nemocné, když on tam jede a má to skoro 200 km. A můj přítel je od své bývalky nazýván pouze slovy hajzl, debil, kreten, případně největší hajzl na světě a tohle ona učí i toho syna. Takže to dítě dnes klidně tátovi řekne "ty hajzle". Opravdu se to nedá vylíčit, co tam se odehrává. A jeslti mě chce Kokrouč chytat za každé slovo, tak ať si to dělá. Je pravda, že jsem ten první příspěvek psala v afektu a možná jsem nepoužila nejvhodnější slova, ale myslím, že zde jde spíš o to dítě než o citaci mých slov.

Ahoj Fino,souhlasím s Tebou,že kojení v 6-7 letech není normální,dokonce bych řekla,že je to pěkně ujetý.Sama mám 10-letou dceru a něco takového si opravdu neumím představit.Myslím,že to chlapce velmi poznamená do budoucna ve vztahu k ženám,sexualitě a v prosazení se sebe sama.Jestli takto velké dítě musí být večer doma včas na kojení (kdyby to nebylo tak smutné,tak by se mi chtělo smát)a pak jít s maminkou do postele...prostě z něj nemůže vyrůst normální ,zdravej,sebevědomej chlap.Fino,mluvilas o tom i s nějakým odborníkem?

Ni-ko, přečti si tu první věty ještě jednou, prosím : Prijde mi to absolutne nenormlani, uchylne a odporne. Toto tema je u nas kazdodenim duvodem k hadce, on neni schopny (po pravde se ani moc nesnasi) s tim neco udelat.Jsou tam navíc dvě slova v první větě a celá ta druhá věta. Ty to takto chápeš a bráníš autorku, že není špatná ? Četla jsi to dobře ? Ona to považuje za úchylné a odporné, prvním termínem zaškatulkovala onu kojící do sorty pedofilů a nekrofilů a tím druhým termínem pustila z uzdy svou nenávist, tou druhou větou svaluje vinu na svého přítele, protože ON s tím nedělá a jde v té vlastní nenávisti tak daleko, že se s ním kvůli tomu KAŽDÝ den hádá. A ty s tím vším souhlasíš a obhajuješ to ?Kdyby to dítě kojila do 10-ti, může nám to připadat neobvyklé, někomu třeba divné, ale KAŽDÉMU je do toho putna, úplná putna, protože je to jen pouze věc té dotyčné. A soudit ? Kdo má právo ?

Fino, chápu tě, že ti to není jedno. Pokud miluješ svého přítele , chceš mít vztah i k jeho dítěti. Sama jsem měla nevlastní matku, takže o problému neúplných rodin něco vím i z vlastní zkušenosti. Nedávno jsme řešili s kamarádkou její vztah k dceři přítele / se kterým už má vlastní dítě/, je to něco podobného. Hrozně si bere osud toho dítěte k srdci, nechce dělat mezi těmi dětmi rozdíl. Manžel jí poradil / názor chlapa !/ , ať se tím tak netrápí , ať se snaží jen v rámci svých možností,nebo zničí i to, co funguje. Chtěla jsem se tě zastat před těmi, kteří si myslí, že ty jsi ta špatná.

Nějak jsem nepochopila význam posledního příspěvku, ale to je jedno. Helena se ptala, jak se to vyřešilo. Takže se to vyřešilo takhle: dítěti je mezitím sedm let, jinak se nezměnilo nic. Je stále kojené, stále spí u matky na posteli a všechno při starém.

Dokud lidem, kteří žijí tady v čechách, připadne divné kojení miminka na ulici, ve vlaku, v parku, v cukrárně, ..., bude jim připadat divné kojení jekohokoliv dítěte. a je jedno, jestli jsou mu dva nebo šest.

Tak já jsem kojila dcerku do 4 let a půl, normální mi to připadá. Do roka by se mělo kojit nejméně, do dvou let ještě lepší, kolem těch čtyř let taky může být, pět, šest je už docela dost. Byla jsem s dětmi sama, takže jsme spaly spolu, aby se nebály, ale teď už spí nějaký čas každý na své posteli. To vše přijde časem tak nějak samo.

Posílám vám taky názor. Jsem mamina, o dítě se starám vzorně, kojila jsem ho dlouho, ale 6 let opravdu není normální. Dítě začíná chodit do školy, učí se být samostatné. Jestli někdo máte 6-ti leté dítě, tak si představte, jak ho kojíte, některý děti jsou v tomto věku opravdu chytrý a grázlíci. Jestli se něco takovýho někde děje, měla by si dotyčná kojící maminka zajít k psychologovi, tímto způsobem může opravdu dítěti ublížit; neprojeví se to třeba hned, ale může to mít následky v pozdějším věku, v pubertě, nebo při navazování vztahů. Stejně tak by dítě mělo mít svou vlastní postel a řekne vám to každý dětský psycholog. V šesti letech je to nutnost ! Nebavíme se tady o tom, když má dítě z něčeho ve tmě stach, to je namístě ho uklidnit, ale ne ho mít pořád ve své posteli, co je to za život. Nedovedu si to představit, že máme s manželem dítě v posteli a to je mnohem mladší. Opakuji, že se starám o své dítě, jak nejlíp dovedu a je to znát a myslím, že i celkem dovedu rozlišit, co je a co není normální, ale tohle spíš patří do té druhé kategorie. Ale Finu a její okolí neznám, takže by to nebylo objektivní. Fino, už se to vyřešilo ?

Milá Fino,zřejmě jste ještě nepoznala radosti mateřství, že o kojení, byť v šesti letech, hovoříte, jako o úchylné věci. Dítě v tomto věku je samozřejmě již dávno na pevné stravě a dumlání prsu před spaním je spíše psychologickou berličkou pro dítě fixované na matku. Jednou se od ní odpoutá definitivně, zřejmě nepotřebuje dudlík, který jako náhražka naopak připadá úchylný mně. To, že dítě spí na stejné posteli s matkou, je další důležitý ukazatel, jak velký pocit bezpečí a pohody mu matka poskytuje. Máme kolem sebe hromady odcizujících se dětí přinucených spát ve vlastní posteli, neřku-li ve vlastním pokoji, kde jsou jak odložené, nepohodlné vaky. Jak smutný osud jim to rodiče skýtají, v dospělosti se to na nich ještě projeví neurotickými stavy a slabou empatií ve vztahu k životnímu partnerovi.