Je mi 40 let - vlastní otec se ohlásil

Už jsem se se "svou" tetou včera sešla. Byla tam ještě se svým mužem, tedy i se strejdou. V závěru dorazila ještě jejich snacha s chlapečkem, která tuto návštěvu celou má na svědomí, získala kontakt na mne. A výsledek? Mám z něho hlavu jako košík. Jednak teta začala s tím, že když se s tátou mamka rozvedla ... Musela jsem jí oponovat, že se rozváděl táta a už rok a půl předem chodilo od soudu vyřizování výživného a návštěv u otce. Takže to je ASI tak, že celé své rodině táta říkal, že se s ním mamka rozvedla a pak mě ještě nechtěla dávat. Včera mi tam teta pověděla věc, která je podle mne hlavní důvod celého setkání a je mi z toho dost divně:
Tátovi je 64 let a v novém manželství, které založil po rozvodu s ženou o 10 let mladší, se narodily dvě děti - kluk a holka. Táta byl ze statku, na statku chtěl zůstat (má mamka tam nechtěla jít - byl to hlavní důvod rozvodu). Po revoluci choval asi 15 krav, vzal si pole a hospodařili - a hlavně dřeli. Táta byl na operaci se zádama, dlouho se bránil, ale kulhal a hrozilo ochrnutí a invalidní vozík. Na operaci šel, 4 měsíce, než se dal dohromady, na hospodářství vypomáhali teta a strejda. Ale noha už se mu nespravila, bylo dlouho. Tátova žena měla též nějaké problémy, trvalo to asi 3 roky, teď se prokázalo, že je to štítná žláza a počátek Alzhaimrovy choroby. Navíc asi před dvěma měsíci si zlomila nohu v krčku, odvezli jí do nemocnice a PRÝ tam nebylo dost místa, tak jí převezli do psychiatrické léčebny. Bývali by jí pustili domů, ale táta by nezvládl se svými zády péči o ní, tak je v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Táta je doma se svým synem, vaří a pere sám. Když prý za ní byli - mluvila dvakrát po sobě o mně, že jsem se tam také léčila a byla tam pro mne má mamka. Proto prý mně začali tolik hledat, jestli se mi něco nestalo. Je to divné.

Miki, zažila jsem něco hodně podobného, když jsem byla dospělá otec se mi ozval, chtěl navázat kontakt, první návštěvě šla a poznala jsem přesně které vlastnosti mám po něm (moje matka mi nikdy neřekla jedinou větou v čem jsem po tátovi),při druhé návštěvě už z toho vyplývalo, že to dělá jen proto, aby nezůstal sám aby po těch letech potrestal mojí matku, tím, že si mne získá a třetí a poslední tam bylo jasné, že chce jen mne a moje rodina a děti ho nezájímali, tím to samozřejmně prohrál.
Ale i tak bych ti doporučila se s ním setkat, určitě ti to některé věci objasní a budeš vědět na čem jsi.
Moje zkušenost je i taková, že po 20 letech se hlas krve neprobudil a bylo pro mne těžké komunikovat s člověkem, kterého jsem si pamatovala z doby mých 3 let.Záleží jen na tvé odvaze. Držím pěsti.

omlouvám se
problémy ve vztazích, které pramenily ...

Ale já už jsem s ním o rozvodu mluvila, sama jsem ho tehdy ve 30 letech vyhledala. Ptala jsem se ho, proč. Bylo mi tehdy hodně úzko, problémy ve vztazích, které pramenili z chybějícího otce. Měla jsem mu to za zlé, že vše takhle bylo a já se v tom plácám. Řekl mi jen, že měli tehdy oba, on i mamka svou hlavu. Také prý se bál si mne brát častěji, protože byl u psychologa vypracován na mne znalecký posudek, kde bylo uvedeno, že mne návštěvy u otce nenechávají v klidu a byl jím styk se mnou částečně omezen. To bylo vše. Nějaká lítost nad tím, že jeho holka se s tím nemůže vyrovnat, u něho nebyla. Jen mi řekl, že si myslel, že jsem svobodná a teď že už jsem chytrá (ve výběru člověka k sobě). Zatím jsem byla nešťastná. Tak co dál vysvětlovat a rozjitřovat.

miki,pisu z zenske pozice a bez zkusenosti.Verim ze ti otec ublizil,ale proc mu nedat prilezitost a popovidat si snim. Pak budes mit porad cas se rozhodnout co dal:-)
Ver tomu ze jednou by te to mohlo i mrzet a nedalo by se us nic delat.
Hlavne kdyz se rozhodnes pro,nemazli se snim, ptej se,chtej vedet vic a vic.

Uvědomuji si, že mamka třeba viděla věc jinak a druhý by na ni měl jiný názor. Také vidím, že to píšeš z mužského hlediska a možná i ze zkušenosti. Snad táta čeká, jestli mu dám příležitost .... Nerozumím ti

Pro Oskarku
Jenže já už se nemám skoro nikoho zeptat. Můj děda s babičkou, kteří tenkrát u všeho byly, už nejsou živi. Také moje prateta, která byla tehdy mamce oporou už není. Ani ten nevlastní otec ne. Vlastní otec se s mamkou rozvedl, nechtěl v tomhle manželství žít. Samozřejmě vím, že kdyby zůstal a nechtěl to, že by vše bylo ještě horší. Ale - já byla na světě - a mně táta chyběl, aniž jsem si to tehdy uvědomovala. Táta založil 2 měsíce po rozvodu novou rodinu, měli 2 děti.

miki ,tim jsem chtel rict ze nemusi byt vse pravda co ti rikala maminka.Kolikrat dospeli se chvaji jak deti,aby..vsak vis a znas z povidani . Treba otec je srab ,mel strach a ted ma vycitky ...Asi mu us taky toho nezbyva hodne v zivote.Jen posledni nadeje...zda mu das prilezitos.
Vim ze je urcite tesky se rozhodnout,ale ...treba jednou na to prijdes i ty.

Ahoj Miki, skús sa spýtať niekoho v rodine, príbuzných, známych, možno Ti povedia nové skutočnosti. Tvoj nevlastný otec má určite tiež názor na celú vec. Ublíženosť po rozvode zostáva v ?uďoch ve?mi dlho a aj túžba toho druhého raniť. Tvoja matka sa cítila ublížená. Ak by sa otec nerozviedol, mala by si lepšie detstvo? Otec v tom manželstve zostať nechcel a ak by predsa len zostal, aký by ste mali spolu život?
Teraz sa Ti ozvala nová rodina, to nemusí byť len zlé! Môžeš zistiť, že Tvoji nevlastní súrodenci sú fajn /veď už máš nevlatných súrodencov z matkinej strany/. Nehovorím, že sa musíte "rodinovať" ale skúsiť to môžeš, v najhoršom to zostane tak ako dnes, mohli sa ozvať skôr!

třeba ji prdlo v kouli,
snad mě to nepotká,taková radost

Pro á
"Nemuzes verit nikomu,ani mame i kdyz te vychovala s laskou."
Jenomže ta mamka mne právě vychovala. Byla se mnou, když mi bylo zle, byla u mne, když jsem měla radost. Tátu má výchova stála akorát 350,- Kč měsíčně. Víc nic. Placení výživného vyřizoval přes soud už před rozvodem.

Ahoj Oskarko,
děkuji za příběh, který je právě "z druhé strany". Mám rozmýšlet a poslechnout si i věci z druhé strany. To jsem chtěla udělat a udělám, ale mám z toho strach. Co se dozvím? A hlavně, bude to pravda? Kdo mi dokáže, že je to pravda?! Četla jsem dopisy, které táta tenkrát mamce psal, četla jsem papíry od soudu a též rozsudek. Já vím, že si táta mamku nechtěl vůbec vzít, byla v jiném stavu a on usoudil, že je svatba zbytečná, že by šli stejně od sebe (to je v dopise). Pak se přece jen vzali, téměř spolu nebydleli, manželství nevydrželo. Mamka se nerozváděla, žádost o rozvod podal táta a po rozvodu se za dva měsíce znovu oženil. Samozřejmě, že vyžadoval, aby mě mamka k němu posílala. Já na něho nebyla zvyklá, jezdil ke mně a k mamce asi na neděle. Je v těch papírech zmínka, že někdy nepřijel i půl roku. Vždyť mohl, měl tam ženu a dítě.

Já si také myslím, že to je výsledek svědomí, protože k takovému kroku se člověk neodhodlá jen tak. Musí něco dolehnout, musí být nějak zle, když se člověku vrací dřívější prožitky.

Bez do toho... ,nech svou pychu ...nebo as budes ve veku jako tata ,treba toho budes litovat.Lepsi driv nez pozdeji .V zivote se ma i odpouset ne jen odsuzovat. Nemuzes verit nikomu,ani mame i kdyz te vychovala s laskou.

Ahoj, Miki, napíšem Ti rovnaký príbeh ako je ten Tvoj, ale z inej strany. Keď sa môj brat rozviedol, jeho dcérka mala 2,5 r. a teda si sama na otca nespomína. Dnes má 10r., žije s matkou a novým otcom a nevlastným bratom asi 120 km ďaleko od našej rodiny. Všetko, čo moja neter vie o svojom otcovi a o našej rodine, vie od svojej matky a tá bráni styku ako len môže! Vlastne k stretnutiu príde vždy len keď hrozí postih od súdu. No a sú tu aj ďalšie okolnosti - malá je chorá, je odcestovaná pretože tancuje hip-hop, je na chate, je na prázdninách, alebo sa brat jednoducho nedozvoní! Takto to ide aj pol roka v kuse! Brat ide autom 120 km a v tom najlepšom prípade vidí dcéru 10 minút a tá sa bojí s ním hovoriť, už aj preto, že jej mama tam stojí a dáva pozor aby sa nezačali nejako baviť! Malá sa brata bojí a nikdo nevie prečo! Brat nikdy nepil, neudrel bývalú manželku ani dcéru, riadne platí alimenty. Čo z tohoto všetkého jeho dcéra vie? Ak jej matka povedala, že otec ju kedysi bil - komu bude to dieťa veriť - matke, ktorá ju vychováva, alebo otcovi, ktorého nepozná a bojí sa ho? Kedy budeme môcť s ňou normálne hovoriť? Bude to vôbec niekedy? Bude ochotná uveriť, že jej matka ju klamala? Miki, každá minca má dve stránky. Tvoj otec sa ozval ve?mi neskoro, to je pravda, ale si ochotná rozmýš?ať o tom, že Ti matka o ňom nehovorila tak úplne pravdu? Možno mal len menej pevné nervy než môj brat a vzdal to, nie je jednoduché stále sa domáhať styku s dcérou, keď to matka nechce a má 100 možností ako tomu zabrániť. Môj brat to možno tiež vzdá, ísť proti bývalej manželke je ako ísť proti býkovi - súdy sú slabé, stoja na strane matky a malá už je zmanipulovaná a sama ho vidieť nechce! Je to pre neho ve?mi bolestné a nevie si rady! Toto je druhá strana rovnakej mince, skús o tom ešte porozmýš?ať a vypočuj aj druhú stranu, možno sa dozvieš veci, ktoré nevieš.

kazdého nakonec svědoí dožene, za všechno špatný co jsme komu udělali budeme nakonec souzeni, ne bohem na toho nevěřím ale právě vlastním svědomím a tím co se nám vrátí, a záleží na tom jestli to bude zlé nebo dobré, tvého otce na stará kolena svědomí dohnalo...

Bude mi 40 let. Rodiče se rozvedli v mých 4 letech a poté mne vychovávala mamka. K vlastnímu otci, který se brzy po rozvodu oženil, jsem jezdila 1x za 14 dnů. Asi jen do 7 let. Mamka nezůstala sama, asi za 3 roky se znovu vdala a narodil se můj nevlastní bratr. Se svým otcem jsem se pak nestýkala, byla jsem tam jen jednou asi v 15 letech. A pak ve svých 30 letech jsem ho vyhledala sama, kvůli psychickým problémům, které dle mého úsudku byly důsledkem rozvodu rodičů. Nyní mi zavolala do práce má