máma myslí jen na druhé a na sebe ne- co s tím?

hm, to nevím, k psychologovi jí nedostanu. Zkusím to probrat s doktorkou ke které chodím (to ale máma neví, takže nejde abych ji přivedla jakoby se mnou). Ono to je tak na střídačku, někdy je to s ní naprosto v pohodě, má skvělou náladu a tak, ale někdy se projeví právě to o čem píšu...

Katko to chce doktora psychologa at se na matku podiva a promluvi s ni.Jinak se zblazni a vy taky.

no navařit za ni, to nevím, umím leda párky, vajíčka a těstoviny:-)) Ale občas pomůžu, když to neví, aby mi neříkala že to udělá sama (třeba pověsit prádlo, někde uklidit- ne vždycky se to povede, občas to prádlo musí zas sundat s tím, že musí ještě do aviváže a tak, ale aspoň mám snahu)
Masáž je problém, má potíže s klouby a nesedla by jí každá, jinak by dávno od nás dostala nějaký masáže (myslím poukaz třeba na půl roku). Sauna by jí zas vadila na vyšší tlak... Teď táta v práci dostal poukaz od jedný kosmetický firmy na nějakou speciální obličejovou masku asi za pětistovku. Máma mi řekla ať tam jdu já. Když jsem jí přemlouvala, tak řekla, že kdyby jí kosmetičky viděly, zděsily by se, určitě by jí přemlouvaly do dalších úkonů a tak.. Ona není moc na tyhle věci. Líčí se, neoblíká se špatně, to ne, ale třeba se stříhá sama doma, ke kadeřnici nechce. Možná jde o peníze, přece jen má invalidní důchod a je jí hloupý říkat si tátovi. Přemýšlela jsem že jí dám k Vánocům poukaz do kadeřnictví, ale mám obavy, že by tam nešla. Manikůra a tak- to vůbec.
Možná by jí zabavilo, kdyby mohla chodit ven se psem. problém je v tom že sice máme dva, ale dost temperamentní a nemůže je vodit (bez vodítka nechodějí). Už ji několikrát porazili, je to kvůli těm potížím s klouby, špatně se jí chodí, natož když vede psa který táhne. A pořídit si třetího, i jen malého, nepřichází v úvahu, tři psy by o prázdninách už nikdo nehlídat (zrovna o tom v rodině diskutujeme- babička má nabídku vzít si bezprizorního kokra, ale nám je jasné, že kdyby se jí pak něco stalo, k nám by jít nemohl- asi by ho mezi sebe ti dva ani nepřijali).
Chodila třeba na kurzy počítačů, ale tam nikoho nepoznala, nějakou kamarádku. Pokusím se jí k tomu PC ještě nějak dotáhnout, teď mám radost aspoň, že si začala kupovat časopisy o kytkách.

Katko tvoje máma je učiněný vorkoholik.Takový lidi před něčím utíkaj třeba před skutečností nebo životem.Práce je naplňuje štěstím,ale vyčerpává.Je to takový kolotoč. Taky jsem obětovala 10let života dětem a nevrátil se mi ani den,ale nelituji toho,dělala jsem to z lásky.Zkus si přivstat v sobotu a navařit za ni,možná pro ni rodina málo dělá a ona si neuvědomuje,jak je to krásné,když pro ni někdo něco udělá.Mě se musel stát úraz abych to pochopila,že rodina může fungovat i beze mne.Když dělá máma vše za tebe bere ti zkušenosti,které by jsi mohla doma nabýt.Vem ji třeba do sauny nebo na masáž nebo na pedikůru pro začátek.Potká se z jinými ženami a uvidí že je i jiný život.Pracujeme abychom žili a užívali si a ne abychom to tu odřeli a odžili.Já jsem dnes taky zmoudřela 1 za měsíc sauna,pedikůra atd...Zkus jí najít na internetu nějaký článek co by jí zaujal,ale určitě ne vaření to bys byla tam kde předtím.Posaď ji k počítači a nech pracovat čas.Snad to pomalu zabere.Někdy se rodiče věnují maximálně dětem,protože se právě jim nevěnovali jijich rodiče a péče která chyběla jim dávají právě mnohonásobně svím dětem a to byl i můj případ.

Máma je v domácnosti (má invalidní důchod) skoro 10 let. přijde mi ale, že si vedení domácnosti stanovila jako svůj cíl, jakože když nemůže pracovat, aspoň musí za každou cenu zajistit aby bylo uklizeno, navařeno... A to i když jí není dobře. Když se nabídnu že něco udělám, většinou se setkám s něčím jako "to je dobrý, neudělala bys to pořádně, radši to udělám já". Je mi 20, další děti nemá.

přijde mi že hrozně zanedbává sebe. Pořád říká že na svoje koníčky nemá čas, že musí "pracovat" (= pořád něco dělat okolo domácnosti). Jediná její zábava je možná starost o zahradu a květiny vůbec, ale přijde mi to hrozně málo. Když jí řeknu, že nemusí uklízet tak důkladně, nedá si to vymluvit. Pak si stěžuje, jak je unavená, jak nestíhá a tak. Stěžuje si, že je "tady zavřená", přitom je její chyba že dá přednost domácnosti před tím udělat něco pro sebe.

taky nemá žádné kamarádky, vůbec. její nejlepší kamarádka je její matka, se kterou si denně volá, ale nejde o nic jiného než že řeší její problémy (s dědou, se zdravím, s domácností- babička to totiž přehání ještě víc než máma, je to perfekcionistka, dokud jí není tak zle, že omdlí, tak uklízí). Argument proč se máma nekamarádí s někým jiným: "co bych si s nima tak povídala, na moje zdravotní problémy není nikdo zvědavý". Párkrát do roka jedeme k rodiným známým, s těmi si rozumí, ale doma nikoho nemá.

Já se s ní snažím o tom občas mluvit, ale jediný co mi řekne je "no jistě, ty o tom tak něco víš". Takže nějak to probrat moc dobře nejde. Co se týká táty, není tak vnímavý an to jak se máma cítí, prostě to neregistruje tak jako já, a problém vidí teprve, když ho upozorním.

Co s ní mám dělat? potřebovala by nějakou zábavu. Chtěla by se naučit na počítači, ale na druhou stranu, kdykoliv řeknu "tak fajn, pojď, naučím tě to", tak zacouvá "ne, já bych ho ještě nějak rozbila, ty se na něm učíš do školy, pak mi budeš nadávat, to ne." Už si prostě nevím rady, stěžuje si že nemůže na PC, ale když jí přesvědčujeme že jo, je jediný problém zas v ní. A je to tak i v jiných věcech. Když jí táta zapomene dát peníze na nákupy (samozřejmě jídla pro všechny, oblečení nebo něco pro sebe si kupuje málokdy), musím mu to připomenout já bez jejího vědomí, protože ona se přece nebude doprošovat.

Máte někdo podobný problém, tušíte někdo, jak to řešit? fakt si s ní nevíme rady...