Neadekvátní reakce dospívajícího-prosím o radu

V tom případě se omlouvám.Trochu se mě totiž dotkl Váš první příspěvek,ale nejspíš jsem si ho vyložila jinak ,než byl původně zamýšlen.Něco jsem si o hebefrenii přečetla,ale nemyslím si,že to bude ono.Problém je také v tom,že bratra k nějakému psychologovi těžko dostaneme(tady je asi chyba na straně mé matky,návštěvu psychologa jsem jí radila,už před dvěma lety).Bude mu osmnáct,což bere jako jasný pokyn k tomu,že si může dělat ,co chce a nad to,on své chování nevidí jako něco,co ubližuje druhým,ale naopak druzí ubližují jemu.

Tak pozor, nejapné žerty netropím. Vím o čem píšu. Za svou praxi jsem podobných tyranů viděl zástupy. Vhodnou léčbou u dobrého psychiatra se vše dá srovnat do přijatelných mezí.

To máte nespíš pravdu,jenomže jak ho k tomu přinutit?Na rozumnou domluvu nereaguje,cokoliv se řekne (ať v dobrém nebo ve zlém)funguje naprosto obráceně.Jeho chováním trpí celá rodina,ale to už jsem říkala.Na jednu stranu si člověk říká,že zkušenost samostatného života by asi byla tou nejlepší cestou (pro nás i pro něj),na druhou stranu má člověk zase strach,aby nespadl do něčeho mnohem horšího.Co se týče hebefrenie,vážený pane ďuláku...nevím,zda to mám brát jako nejapný pokus o žert nebo vážně míněnou věc.V případě,že se jedná o druhou variantu zkusím se nad tím zamyslet a najít nějaké informace.

Ja bych doporucila Super Blue Green.
Vice informaci je na - Super Blue Green cell tech
nebo www.sbgalae.com/testimonial.htm

Je to nesmirne dobre pro zdravi cloveka, jeho psychyku a nesmirne mnozstvi lidi je naprosto spokojena, jak jim to pomohlo s ruznyma problema.

Kláro, ale ty přípravky asi jen dokonali svoje. Můj přítel je bral kdysi taky a musel přestat. Začal být agresivní apod...

A co takhle HEBEFRENIE?
hebefrenie

Drogy to nebudou.Bratr má od mala k drogám odpor (což samozřejmě není důvod,proč je později nebrat,nekouří,nijak zvlášť nepije. Také si nemyslím,že by to bylo tím,že si to rodina připustit (pane ďuláku!),byla bych první,kdo by se snažil ho dostat na vyšetření,kdybych měla jen sebemenší podezření na drogy.Napadá mě jen to ,že začal s dospíváním hodně posilovat,i když to by nebylo úplně přesné:sice cvičí dost,ale především utrácí za různé preparáty,které růst svalů podporují,takže snad jen tohle....jnže slovně i jinak agresivná začal být už mnohem dříve.

To x byl test na vytisteni.

Jak to Jana muze tak presne vedet? Co kdyby se dostal do skupiny kryminalniku?
Ja bych doporucila lekarskou prohlidku a kounseling. Nekdy chybi v tele dulezite chemikalije a pak clovek ma potize si ovladat nalady. Alternatyvni medycina a vitaminy mouhou delat zazraky.
A drogy by take mohly byt pricinou.

Co takhle, rozběhlá závislost na drogách?
Tohle jsou typické symptomy feťáka. Akorát si to rodina nechce připustit. Až když je kluk v léčebně si pomalu začínajá uvědomovat, že nic nepoznali a kluk v tom už 2roky lítal.

Ono to vyhození na ulici je v takovém případě účinné.

Kláro, můj brácha na tom byl snad ještě hůř, protože i kradl. Já si fakt myslím, že se i ten tvůj začas uklidní.

Ahoj Moniko,
děkuji za radu.Problém je ale v tom,že moji rodiče nejsou rozvedení,ani nežijí odděleně.Otec prostě jen nechce (protože prý by ho musel "zabít")zasahovat.Dělá to tak v zásadě celý život,problémy s výchovou nechává na mámě.Jestli se to s bratrem zlepší nevím,říkají nám to už pár let a zatím nic.Je to čím dál horší.

Kláro, asi by to chtělo, aby si to s ním otec ručně vyřídil. Můj brácha na tom byl kdysi nějak podobně. žil jen s matkou a sestrou. Já už tam nebydlela a otec taky ne, protože se naši rozvedli. Matka vyhodila bráchu k otci a i když to taky zrovna nebylo nejrůžovější, tak se přeci jen trochu sklidnil. Okolo dvacítky ho to přešlo tak nějak samo.

Dobrý večer všem,
mám takový asi trochu ošemetný dotaz.Mám bratra,kterému je nyní 17,5 roku a asi tak do 14 let to byl téměř bezproblémový kluk(tím,myslím,že měl problémy přiměřené svému věku).Na konci 9.třídy ovšem nastal zlom:začal být slovně agresívní,absolutně negativní vůči všemu a všem.Jeden by si řekl,že právě tohle jsou příznaky pořádné puberty,u něj se však tyto "projevy" stupňovaly,(př.)z učiliště odešel po mnoha konfliktech s pedagogy v 1.pololetí s tím,že ho to nebaví (původně se těšil)a že bude raději pracovat.Což skutečně začal,bohužel to nic nevyřešilo.Nechci to nijak dál rozebírat,vrcholem je skutečnost,že několikrát fyzicky napadl matku,nešlo sice o žádný "hrubší kalibr" a ve většině případů to bylo v bezprostřední reakci na to,že on sám dostal pohlavek atp.,nicméně matce tím způsobil už i modřiny.V současné době je na tom tak,že sice bydlí ve společné domácnosti,ale kromě svých vlastních zájmů (slečny,parta,muzika) nedělá vůbec nic.Nepomáhá rodičům,pokud sám nechce/nepotřebuje,ani nekomunikuje.Před pár týdny jej matka po jedné ze slovně-fyzických potyček vyhodila z domu,sice jí posléze poslal lítostivou smsku,nicméně po svém návratu druhý den bylo vše ve "starých kolejích".Proto bych chtěla moc poprosit o radu,a to především ty z vás,kteří máte/měli jste podobné problémy se svým dítětem.Jsem v situaci,kdy bohužel nevím,co mám dělat.Ráda bych mámě nějak pomohla,ale bratr bohužel nerespektuje ani mě,ani nikoho z dalších sourozenců a já se bohužel doma ani většinu času nezdržuji.Máma je sice silná osobnost (i když je pravda,že její výchova je poměrně resktriktivní),ale v poslední době na ní vidím,že už je to nad její sily.Je mi to moc líto.Děkuji předem za jakoukoliv radu.Možná bych ještě měla dodat,že jsem z úplné rodiny,otec však s bratrem (po několika,dle jeho soudu,marných pokusech komunikuje jen minimálně).