nesnášim svého otce

Zdravim.
Muj otec me nikdy fyzicky nenapadl, nikdy se me ani nedotknul. Spis jde o psychiku. Když jsem byla mala, tak to byl tatinek, jezdil s nama na kola a podobne. Zmenil se hodne po smrti svých rodicu (nekdy v mych 10ti letech), to zacal o hodne vic chlastat, vlastne denne. Postupem casu, hodne nenapadne ze menil v chovani. Vrcholem vseho bylo, když jsem se rozhodla, ze pujdu na ekonomku. Pro neho jsou ekonomove zli a hajzli. Mam starsi sestru, ta je na medicíně. A je krasne videt, jak mezi nama dela rozdily. Me naprosto prehlizi, sestra je pro neho ta uzasna a vzdycky mluvi jen o ni. Když se opije a prijde domu (coz je fakt kazdej den), tak je to otresnej pohled. Stoji, kyve se, smrdi, opile zvatla a zacne mi vycitat první poslední. Hlavne kolik ho stojim, ze do me musí vrazet penez, pritom to není pravda. Jediny, co mi plati je jizdny do skoly a jidlo, jinak si na vsechno vydelavam sama během studia. Všichni jeho kamaradi si mysli, ze ma jen jedno dite. Byly doby, kdy jsem za to sestru nemela rada, zarlila jsem. Porad říká, ze jsem jeho

To můj na to měl ještě delší dobu. Od narození až do své smrti. 41 let. Byl to psychopat a tyran. Teď mě ničí matka. O otci se nesmí říct křivého slova, za všechno mohli všichni, jenom on ne, měl špatné dětství, atd. Navíc si myslím jedno: otec nemocný, matka taky úplně blbá. Odjakživa. Co pamatuju.

Tak na tohle téma bych napsal román na pokračování, ale ten "člověk" mně za to opravdu nestojí. Do P jsem ho vyloženě neposlal, nicméně se s ním nestýkám, i moje manželka dostatečně poznala, co je zač - dlouho to nemohla pochopit, doma to měla a má pravděpodobně v pohodě, ikdyž tchán má taky určité vlastnosti napřesdržku, ale za pár let pro nás udělal víc, než ten "člověk" pro mě za celý život. Nejhorší je se k tomu vracet a hrabat se v tom, řešit to. Ne - udělat čáru a konec. Bohužel něco se "podědí" a na to platí vlastní zpětná vazba - nikdy nedělat svým dětem to, co vám nelíbilo, ikdyž nastane situace a ono se to nějak samo vydere na povrch, tak okamžitě zabrzdit. Osobně jsem si napsal rozsáhlý seznam všech těch jeho sviňáren a tomu je třeba se vyhnout. Takové ty chytré řeči, že jsou to přece rodiče, takže ... no ani náhodou. Nezaslouží si to. Zůstává pouze biologickým otcem. Jsem úplně někde jinde než on. Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré - nebýt toho všeho, neměl bych možná tu zpětnou vazbu a byl bych možná sám nesnesitelným otcem i manželem. Takže to má tu výhodu, že vím, co je určitě špatně. Takže vidět ho nemusim, ale když chce dárkovat (aby viděl vnuky), tak ať dárkuje a bez dozoru s ním naše děti stejně nikdy nebudou, ale kačky se hodí, ne? :-) No a nepovedené dětství prožívám se svými dětmi, konečně si mám s kým hrát, s kým blbnout, komu naslouchat, plnit přání a tak. Můj "otec" chodil na šichty i o víkendech a já se na to těšil. Dnes jsem absolutně v pohodě, když se ke mně prcek v sobotu i v nědeli ráno přitulí po peřinou, koukáme spolu na pohádku, je to skvělý, když mně řekne - tatí, mám Tě rád a obejme mě. Za pět minut sice začně zlobit, jako správnej kluk, jenže to pouto tam je. Když něco nejde po dobrém, dostane holt na zadek - ale jenom na zadek, a hodně jemně. Důležité je takové svišti říct, proč dostal. Musí to vědět. Já míval kolikrát jelita a dodnes nevím za co. A už mě to ani nezajímá. Takže se mně líbí poslední dvě věty příspěvku od Áji.

Ahoj všem, dneska mi bylo do breku. Je mi 27 a oba mí rodiče nejsou normální - už jsem na to tak nějak připravená, ale vždycky přijde něco horšího, co mě totálně dodělá... Otec si našel milenku, když mi bylo 18, a řekl to jenom mě a musela jsem s tím žít. Věděla jsem, že to nesmím mámě ani ségře říct... pak se to stejně provalilo a odstěhoval a máma se stejně zhroutila, zbláznila se, nedá se s ní mluvit, i po tolika letech je nenávistná a mluví jen o prachách, který jí otec údajně sebral. Otec s tou milenkou zůstal a ona si nechala udělat dítě. Já i sestra jsme podle něj špatně vychovaný, nikdy jsme mu nebyly v ničem dost dobrý - je to šílený, když vás na jednu stranu podporuje, vezme vás i na dovču a koupí dárek, ale pak to vrací strašným způsobem. Nebylo nikdy možný říct svůj názor, být sama sebou. Všichni jsme doma museli být v pozoru, poslouchat jeho cholerický řvaní a hysteráky a třást se hrůzou. Za minutu se uklidnil a dělal, že se nic nestalo, človšk na to zapomněl..a za pár dní znova a znova...A tak je to dodnes, kdykoliv ho mám vidět, třesu se jako osika a je mi špatně. Vlastně jsme doma nikdy nevěděly, v jaký náledě přijde. Když odešel, matka se úplně zhroutila, musela jsme se o ní starat sama, ségra měla svůj život, chtěla i spáchat sebevraždu a neustále mi lhala - například, že umírá a že má tři měsíce života... potom začala mluvit o tom, jak je chudá, doma svítí svíčkama... Otec, když jsem ho nejvíc potřebovala, na mě kašlal, buď mi nebral telefon, anebo mi zavolal, že stojim za hovno - doslova....
podařilo se mi od nich utéct až na vejšce díky brigádám... ale stejně je to pořád stejný, kdykoliv je vidim, naprosto se nezajímaj o to, co dělám. Budu se vdávat a dnes mi otec řekl, že mi na svatbu nepřijde, protože jsem v podstatě špatná dcera, že se o něj vůbec nezajímám...Je to všechno pořád dokola. Nikdy tu pro mě nebyli, když jsem je potřebovala.
Já vím, že tohle zní mnohem míň závažnějc než vaše ostatní příspěvky, nedokážu si představit, kdyby třeba ještě rodiče pili anebo mě mlátili, ale věřte mi, že tenhle psychickej teror taky stál za to :) Dodneška mám z toho následky. Ale to, co mi pomolo, je najít si dobrou duši, která s váma bude, když je vám na nic, to pomůže vždycky, proto se drže dobrejch lidí a nemyslete na to špatný. Jakmile se ostamostatníte, bude všechno pryč a vy budete mít konečně dobrej pocit sami ze sebe! Držím nám všem palce!

ahoj lidi, je to smutný, jaký to máme život se svými otci!nezbývá nám než nabrat sílu a vzít naše životy do svých rukou! Některé věci se totiž nezmění! naopak je to spíše časem horší, i když to člověk ani nepobírá jak je možný, že se lidé (především právě ti otcové) ke svým blízkým chovají tak krutě! věřím, že všechno je lepší než toto a často stačí jen odvaha a ono to půjde! ono už jenom volně dýchat, nebát se a nestresovat udělá hodně a tak nějak jde pak všechno líp!přeju Vám hodně štěstí a aby i přes Váš smutný začátek byl Váš život plný slunce a lásky!

Pavlíno, mám to úplně stejně... postupně jsem ale začal přicházet na to, že máma i když je z větší části na otci závislá, tak přesto je to její rozhodnutí s otcem žít a pokud jí stokrát budu přesvědčovat, ať vztah ukončí a ona odmítá, nic s tim nezmůžeš. Myslim, že každá taková máma si může najít lepšího a hodnějšího partnera, který ji může i finančně zajistit.
Rada pro tebe: mluvit o svých problémech - nejlépe u psychologa - je to taková "lepší kamarádka", která tě ale nikde nepomluví, ráda tě vyslechne, naučí tě třeba jak se ve stresu uvolnit, povznést se nad těžkosti a prožívat lepší život, být pozitivní.
Můj velký sen?: máma šťastná s novým chlapem, který ji bude milovat a mě brát jako parťáka-kamaráda...
a plán B?: sám být milujícím manželem a dobrým otcem

Když to tu tak čtu,vim, že může být mnohem hůř. Mě otec nikdy neuhodil, ale posledních cca 10 let je horší a horší. Poslední dva roky k němu cejtim opravdovou nenávist. U nás doma šlo vždycky o psychický tejrání. Nachází na nás jen chyby,jen komanduje,jakmile přijde domů. Když ho někdo vytočí,jde si to vylejt na nás. Nejhnusnější je na mámu,což mi vadí nejvíc a to je taky důvod proč tu zůstávám. Je mi 22,jenže mi otec platí vejšku,do práce chodim tak na vydělání si na svý potřeby,ale na na život.A nedokážu si pžedstavit,co bude s mámou,až odejdu.Je na otci finančně závislá a neměla by kam jít.At udělám cokoliv sebevíc dobře,ani si nevšimne,ale cokoliv je špatně,pokaždý si něco najde a vytkne mi to.Je to horší a horší.Furt jen řve,nadává,jak jsem neschopná,prostě strašný.Závidim rodinám,kde to maj normální a maj rádi svý rodiče,ale já ho nenávidim a nepřeju mu nic dobrýho a nevim,co s tim vztekem ve mě dělat.Sama jsem momentálně finančně závislá a než dokončim školu,asi žádný východisko není:(

Otec,byl učitel, ale dvojí...Tyjo.. můj otec byl asi psychopat, ale když čtu takovéhle věci, tak je to k zblití. Jinak ale vidědit nikdo nikoho nemůže. Náš stát je natolik moudrý, že tenhle primitivizmus neumožňuje. Leda by jste s ním na minimálně pět le přerušili kontakt a už se s ním nikdy neviděli.. on pak umřel a pak vás vidědil.

Upřímně, také svého otce moc nemusím. Nedocházelo u nás vyloženě k fyzickému týrání, ale spíše k psychickému, což taky nejsou nejlepší vyhlídky pro pěkné dětství. Hm, dětství, to mám spojené s tím, že jsem "neschopná" a "nikam to nedotáhnu". Nikdy u nás neexistovala normální diskuse, takové to popovídání si o problémech nebo o čemkoliv. Otec uměl jen rozkazovat, poučovat, řvát a chvástat se. To uměl. Ale jinak doma nic neudělal, nic nevydělal, s ničím nepomohl. V dětství jsem byla taková ta ušláplá chudinka bez špetky sebevědomí, což se odrazilo v tom, že jsem byla asi dva roky terčem psychické šikany. "Výborný". Naštěstí, na SŠ, se ve cosi zlomilo a vyhrál u mě určitý vzdor nebo jak to nazvat. Od té doby jsem mu slovně vše vracela. Nenechala jsem si ... na hlavu. Věděla jsem, že mám svoji vlastní hrdost a nebudu submisivní chudinka jako moje matka, která se od něj nechala buzerovat. No, a já jsem byla ta špatná, že jsem "dělala dusno". Vážně na hlavu. Naštěstí to má vše dobrý konec. Přežila jsem u nich ještě doby studia na VŠ, kdy jsem co nejvíce času trávila v práci a po brigádách (rodiče by samoz. nenapadlo mě nějak podporovat...) a s kamarády. A pak jsem potkala svého nynějšího manžela. A jsem šťastná :-). Finančně se nám daří velmi dobře, máme práci a hlavně máme mezi sebou vzájemnou úctu. A můj otec? Hm, občas se tam zastavím a povídám si spíše s matkou. Ale jen tak na chvíli. Co si s nimi asi tak říci. Nikdy se se mnou důvěrně nebavili, tak na co asi s nimi navázat. Daleko lepší vztah mám se svojí tchýní.
Kašlu na ně. Mám fajn manžela, hodnou tchýni a dobré přáte. A jestli moji rádoby rodiče budou potřebovat pomoc? Jsem ochotná podpořit jedině svou mamku. Na otce kašlu. A těm ostatním, kteří musí trpět u svých "hodných" otců chci vzkázat jediné. Nikdy neztrácejte svou hrdost a věřte, bude líp.

můj otec mi nedovolí si ani koupit žvýkačky
bez jeho dovolení a když se ho zeptam tak řekne nééé potom řekne že tady máme jídla dost a když řeknu že tady nic nemáme tak mě pevně chytne za ruku a at padam do svího pokojíku že už mě nechce vidět

Také vám nejdou přidávat...Holky, ono na ně na zmetky dojde až budou nemocní. Ať je dochovávají ty rozmazlovaní, pak se ukáže. Vždy to dopadá tak, že se odstrkovaný postará. Nebo je nechat se svým svědomím. Vám to život v dobrém vynahradí, budete mít např. moc hodné děti. Držte se!

Také vám nejdou přidávat příspěvky?

Otec,byl učitel, ale dvojí tváře. Na veřejnosti se snažil dělat dobrý dojem, ale doma, hrozně sprostý a zlý. Neustále se s matkou hádal, napala zesměšňoval ji. Na mně si často vybíjel zlost. Trhal mě za vlasy, tloukl mi hlavou o zeď nebo mě kopal. Mladší sestru "krásnou Išiní barokních tvarů", jak ji nazýval, však zbožňoval, až z toho byla matka i celá rodina v šoku. Já byla řezaná, když měl špatnou náladu, jí vše prošlo a zneužívala toho, uměla s ním manipulovat. Když matka zemřela, rozmazlená, hamižná sestra si s kamarádkou vyrobily falešnou závěť a dům se zařízením a pozemky si napsala a falešnou listinou o vydědění mě vydědila. Na notářství jsem to poznala a bránila se soudně. Expertíza odhalila podvod a já se stala dědičkou po matce. Nikdo si neumí představit, jak jsem od těch dvou(sestry a otce)trpěla, byli sprostí a hrubě mě uráželi. Vyhrožovali, že mě nechají zavřít do blázince a zbavit svéprávnosti, všude o mně šířili pomluvy, s cílem mě zkompromitovat.Podplatili notářku, která na mne udělala boudu a tak nemám nic. Otec jí ještě dal hned darovací smlouvou byt, úspory z něj vytahala a nezbylo po něm když zemřel vůbec nic. Otec mi i řekl, že mě nenávidí a proklíná a že vše zařídí, abych nikdy neviděla ani desetník a že mám i se svými spratky chcípnout v bídě u popelnic. Tohle snad nemá obdoby.

Ahoj, je to jakoby jste psali o mém .... Nemohu ani to slovo rict, nici mi zivot uz tak dlouho. Dela vsechny nechutnosti a zlosti co tady pisete. Nenavidim ho, cely zivot mne ponizoval. Drzte se a verte, ze vsechny problemy ktere vas budou provazet pochazi hodne z nej. Myslete na to aby vam bylo dobre a jednou to tak bude. Hlavne se nechytnete nejakeho chlapa jen pro to, aby jste od otce vypadly. Casem se osamostatnit a bude fajn. Ja ted po letech opet musim prebyvat doma a je mi z nej opet zle, ale vim ze to jde i jinak. Ale je to hnus, ten smrad, ty reci, nadavky, zesmesnovani. Jsou to ubozaci, ne nasi otci.

muj otec taky alkoholik neni, ale je to neco hroznyho i tak. kazdy den nadava, sproste rve, nemuzu si napr. vzit jidlo, rve na me ze jsem si na nej nevydelala, vycita mi vsechno, nemuzeme doma vetrat, hned rve ze jsme debilove ze on topi, bojime se i krive slapnout aby hned sproste nerval. jakmile se koupu tak prilitne za dvere koupelny a rve, ze uz mam vodu vypnout nebo ze mi pujde vypnout teplou vodu. zesmesnuje me i pred pribuznyma, ze jsem tlusta, pry chcipnu brzy, chcipnu na cukrovku nebo na rakovinu, uzeru se k smrti atd. neustale me ponizuje, ze si nikdy nenajdu kluka a ze az budu chtit dite, budu muset pry jit na umely oplodneni. nikdo se mnou pry nevydrzi apod. je to hodne tezke. uz ho jako otce ani vlastne neberu. je to pro me cizi clovek. na cizi byl vzdycky hodnejsi, nez na nas.je to hruza a vsechny lituju kdo zaziva neco podobneho.

muj otec alkoholik neni, ale nenavidim ho, prala jsem si uz od mala aby s mamou rozvedli, nedokaze nnic jinyho nez kazdyho poucovat a i kdyby ten dotycny mel pravdu, podle nej proste pravdu nema, on ma svoji vlastni pravdu, a ted e stal jeste krestanem, je mi z toho na bliti. dneska jsem se s nim po dlouhy dobe setkala a rekl mi, ze kdyz mluvim smrdi mi z pusy jako psovi zadek. pritom jsem jen vytkla, aby memu psovi nedaval rohlik. tak jsem se oblikla a odesla. v predsini jsem si musela odplivnout. chudak mama.

Tobě bych dal kule od zhora až dolu! Tolik hrubek snad nemůže napsat ani ten vejvětší blb!

muj otec opustil mou mamu a ted chce este abych k nemu jezdil a ja v slzach vzdi uprosim mamu abych nemusel jed az k tomu hajzlovy v lasce ho vubec nemam je to smejd neumi varit a je blbej na vysvedceni snad dostaval 3-4 ja ho vubec nesnasim meno sem neapsal protoze by to mohl zjistit toto je jeho stranka a podle toho kolik jich tu je napsano tak to nezjisti:-) odepisuju kazdemu diteti ktere nesnasi sveho otce tak si reknete di do prdele!

Taky nesnáším svého otce. A mimochodem taky se vůbec nemeje..:o) A když,tak frká soply do vany a mně je pak z toho ke zblití, když mám jít po něm do koupelny.Taky alkoholik,akorát dělá ostudu celý rodině tím svým chlastáním.V dětství mě jen kritizoval, mikdy za nic nepochválil, nikdy si se mnou nepopovídal, nezasmál, jen na mě řval..až se jednou postavím na vlastní nohy ( doufám, že už to bude brzy) budu si svého otce pamatovat jako bezcitného, sobeckého, kritizujícího alkoholika...

Mě můj otec úplně zničil. Od 5 do 22 let mě zneužíval a bil...