problémový děda- co s tím??

no určitě se už uvažovalo o domu s pečovatelskou službou pro oba, ale prý když jsou manželé, tak musí jít spolu a babička se bojí, že kdyby žili třeba v 1+1 tak se děda bude nudit, budou si hrozně překážet a bude to ještě horší. Takhle říká, že on má první patro a tam ona nechodí a jeho zas vyhání z přízemí, aby jí tam nedělal nepořádek. S klubem důchodců jsem to navrhovala, ale ne jemu. On třeba chtěl jeden čas studovat univerzitu třetího věku, ale nějak to vyšumělo. Já byla pro, ale babička pořád říkala, že je hloupý a že ho tam sbalí nějaká babka, až ona umře tak si ho vezme a o všechno ho obere.Asi až ho zas uvidím, tak mu zkusím nenápadně navrhnout, aby začal někam chodit, třeba by se ještě dokázal nějak dát aspoň maličko dohromady, kdyby měl nové podněty v životě.

Katko ještě mě něco napadlo není u vás něco jako školka pro seniory u nás v Havířove funguje ráno je svezou nebo kdo je poblíž a je schopen dojít mají dopolední program zahrají si hry nebo karty náš soused tam jezdí a je spokojen dostane tam i oběd a odpoledne ho přivezou manželka si spočne já vím bylo by těžké ho tam dostat ale nějaká záminka , že se tam pude podívat by bolo fajn na lavičku chodí určitě aby se koukal kolem a pozoroval lidi aj.Nebo není poblíž klub důchodců ti jezdí na výlety nebo týdenní pobyty. Jinak opravdu zbývá doktorka.

Katko, skvělé řešení neexistuje. Řešení existuje,ale evidentně se do něho nikomu nechce. Vzhledem k věku dědy a stavu babičky je přestěhovat do domu s pečovatelskou službou. Nebo k nim docházet pravidelně domů a pomáhat a případně usměrňovat. Problém je ten, že duševně nemocný nebo dementní člověk si svůj stav neuvědomuje a samozřejmě je proti a bude se bránit.Podobný případ jsme řešili v naší rodině s babičkou manželky, která začala trpět stařeckou demencí. To co prováděla, by bylo na dlouhé psaní, švagr to dlouho nemínil řešit a rozhýbal se, až mu jeden pán z baráku pohrozil, že na něho podá trestní oznámení a celé to předá sociálce, protože např. nemíní vyletět i s barákem do vzduchu nebo ho nechat vyhořet.

co chci slyšet? prostě co máme dělat, na koho se obrátit... Jak přemluvit babičku, aby se nebála to konečně začít řešit. Třeba tou ošetřovatelkou. Moje první babička umřela, když jsem byla malá. U té si umím představit, že by objednanou ošetřovatelku přijala, i když ona ji naštěstí nepotřebovala. Ale děda by ji podle mě vyrazil a už by s náma asi nepromluvil, kdybysme mu tohle udělali, přišlo by mu, že tím ukazujeme na jeho neschopnost se o sebe starat, on si prostě nepřipouští, že by potřeboval pomoc. zatím to není tak neúnosné, ale nejvíc mi vadí vidět mámu, jak je zdeptaná vždycky z toho, co jí babička vylíčí, že děda zas udělal. A vzhledem k tomu, že babička je dost nemocná, tak je potřeba přemýšlet, co kdyby zemřela, protože on se o sebe nepostará, nebo jo, ale skončí to nějakou katastrofou, podpálí barák nebo ho rovnou vyhodí do vzduchu (třeba se bude šťourat v kotli a je to hned). A že bysme ho měli doma a starali se o něho? Táta pracuje, já studuju a pracuju, a máma je v invalidním důchodu. Tehdy by asi bylo nejlepší k němu do domu najmout tu ošetřovatelku, ale nějakou stálejší. Že by šel do domova, to si neumím představit.Když nad tím přemýšlím, asi jsem čekala, že se najde nějaké skvělé řešení, ale to asi nepůjde... Když chodit někam na jídlo odmítá, ošetřovatelku by rozhodně nechtěl... Babička je na něho taky moc měkká, když odmítne sníst co mu uvařila, tak ona se naštve, ale za chvíli se to opakuje. Možná kdyby mu odmítla vařit, třeba by si dal říct někam chodit. Ale to je zas další věc, že ona to prostě neudělá, tak co pak.Je fakt, že to je asi těžký téma na internetovou diskuzi, asi by to chtělo poradit se s někým, kdo má zkušenosti.

Katko,tak nějak nevím,co bys chtěla slyšet.Prarodiče jsou staří a částečně odkázaní na pomoc jiných.Je to na jejich potomcích,jak jim dokáží pomoci.Kdybych se měla babičky na všechno ptát,tak nedocílím ničeho.Prostě jsem jí ošetřovatelku jednou týdně objednala,utře prach,pomůže,obstará velký nákup a jde to.Staří lidé čekají pomoc,ale nedokáží za ní poděkovat.Brblají,všechno je podle nich špatné,ale člověk se musí obrnit.Taky budeme jednou staří.A ať je děda jakýkoliv,prožil s babičkou spoustu let a jsou na sebe zvyklí.Svým způsobem se potřebují.Moje prababička byla na stáří téměř slepá a o dědu(svého syna) se starala jak mohla.Když umřel,vzdala to a brzy po něm nás opustila taky.

Mládí je včerejšek a dnešek,stáří je zítřek a pozítří.Sejdeme se pozítří,a věřte,že bubeme mluvit jinak.

už jsem přemýšlela, že bych zašla sama na vlastní pěst za jeho doktorkou, problém je, že nevím, kam chodí. Ale to se dá nějak snad zjistit...Jinak on fakt nemá záliby. Učil na vysoké škole, psal knihy, ale jak je v důchodu, tak nedělá nic. Teda třeba něco opravuje, ale jednu věc třeba půl roku a většinou ji přitom zničí. S cizíma lidma nekomunikuje. A když musí, tak to je fakt na hodně dlouho, aby pochopil co se po něm chce. Většinou se hodně hádá, třeba v obchodě a tak. Ven nechodí, jedině si občas jde sednout na blízké sídliště na lavičku. Což nechápu, mají svojí lavičku na zahradě.Nebo třeba když jim přijdou řemeslníci nebo opraváři, tak má tendenci tam stát a radit, třeba malíři takhle pořád do všeho mluvil. Na druhou stranu, když jim přišli se podívat na plot, tak prý tam stál, rozcuchaný, otevřenou pusu, neřekl ani slovo, prostě to asi muselo vypadat dost děsně.Ošetřovatelku by tam asi nechtěla babička, ona si zakládá na tom že má všechno dokonalý, a asi by ji brala jako důkaz toho, že se o dědu neumí postarat. A děda by to asi taky nedovolil, myslím, že by ji dokázal rychle vystrnadit.O jídle už se uvažovalo, že by chodil někam poblíž, kde vaří důchodcům, ale to odmítá. není zvyklý chodit mezi lidi. Dokonce ani na úřadech nic nezvládne. Neumí se ani podepsat, takže ze strachu vybral celej účet (který byl vlastně obou) a peníze utrácí na vitaminy. Babička z toho neviděla ani korunu.Aspoň je teda pozitivní to, že už nepije. Přestal asi ze strachu, že by mu to uškodilo. Jinak pil hodně, o jedněch Vánocích jsme ho našli třeba ležet na zemi v pokoji, a tak. Ale to byl ještě naprosto v pohodě, teď je to hrozný.

To IV: jo, jo, svatá pravda a té přípravě na stáří. Tohoto se děsím u mého otce. Je to člověk, který umí pouze fyzicky pracovat, být pořád venku. Pokud by se mu něco stalo a on musel zůstat doma, tak nudou zemře. A než by nudou zemřel, tak by ti ostatní kolem něj měli peklo.

Stáří není nemoc, stáří je etapa života, jak píše IV, protože jinak by musela být nemoc i mládí a dětství /někdy mohou být také dost krušné/. Ale každému není dáno prožít stáří v relativně dobrém zdraví fyzickém či psychickém. Zdá se, že u popisovaného dědečka jde už o určitou psychickou poruchu /staří lidé bývají lakomí, podezřívaví, že jim někdo bere peníze nebo věci - nepamatují si totiž, co mají a kam to dali, že jim někdo klepe na dveře, budí je, shromažďují věci nasbírané někde venku, nedovolí nikomu nic odnést nebo uklidit/. Je na místě se poradit s praktickou lékařkou,která rodinu zná, možná se dá stav poněkud zlepšit léky, ale není to jisté. Je možné, že by to děda babičce poněkud "spočítal", ale takhle jí to "počítá" vlastně pořád. Promluv ještě s babičkou,ty jsi dospělá a žádná malá holka. Ze strýčkovy strany je to možná pohodlnost.

mike, nemyslim, ze mas pravdu. Znám se s paní, které je 78 let a do předloňska podnikala v cestovním ruchu. Je čilá, myslí jí to. Je to přístupu k životu. Ta paní je cizinka, která se tu vdala a při 3 dětech vystudovala vysokou školu, dokázala se odpoutat od partnera, který ji uzurpoval a psychicky ničil a vše zvládla a zvládá. Chce to mít nějaké záliby, koníčky: Nemusí to být ani nic nákladného, vždyť všude je třeba veřejná knihovna, kde za pár korun ročně se dá půjčovat. Nebo stačí jít ven(tedy pokud člověk opravdu není imobilní) a všude se dá vidět něco krásného a zajímavého. Buď krásně svítí sluníčko anebo krásně prší a člověk může zůstat doma v suchu, dát si hrnek čaje a třeba si něco přečíst, nebo poslouchat rádio.Stáří asi nemoc není, stáří je etapa života.Jaké ho budeme mít záleží na nás, jak se na něj připravíme.

Mike: blbost

mike, kruté a pravdivé

V pozdním stáří už člověk většinou nemá energii ani psychickou ani fizyckou. Stáří je nemoc samo o sobě a někdo to špatně snáší a má strach z nemocí. A má na to právo.A dá se říct, že skoro všichni co sem píšete, tak až začnete pomalu umírat, tak budete v podstatě stejní. A myslím, že většina z nás skončí v nemocnici, kde zemře v nedůstojných podmínkách. Tak to bohužel na světě chodí. Tomu bohužel nikdo neunikne. Snad jen ten kdo najde odvahu spáchat včas sebevraždu.

občas mu ho přeblafni a když bude chtít příště, tak si dej podmínku, že až se umyje. Uvidíš, jak o sebe začne dbát.

tak to já mam dedu dost podobnyho. babicka vsechno udela, uklidi, zvladne, pracuje na zahradce, lusti krizovky...deda ráno vstane, do půl jdeny, kdy je obed, se stihne umejt, nasnidat (ale samozrejme ma to naservirovany az pod nos a potom uklizeny od babicky), pak si sedne k tv a cuci na ni. babicka vari, pak to snedej, babička to uklidi, deda mezitim usne, daj si kafe, pak zase usne, babicka jde ven, neco dela na zahradce...furt do kola...treba ted byla v sobotu a v nedeli krasne a deda celej den koukal doma na nejakej ten tenis co bezel, a dneska se trochu zatahlo a on vylezl ven a rika: no teda vubec neni nikdy uz hezky pocasi...uz nam z toho cely rodine docela hrabe.

Katko se strýma lidma je to těžké možná by pomohlo kdybys zašla osobně za jeho obvodní lékařkou a poradila se s ní co s dědou , ale musela by ti slíbit , že neřekne že jsi u ní byla možná kdyby jsi trochu na dědu byla milá víš vzít ho kolem ramen dát mu pusu přitulit se a pak mu navrhnout , že by jsi mu třeba pro začátek odnesla špinavé věci nebo nádobí nebo ještě jeden návrh pečovatelská služba když dědovi nechutná jídlo od babičky tak nechat dovážet a tím by se možná nechal přesvědčit , že ho nechce otrávit když to vařil někdo jiný je také možné se domluvit ,že to naloží na talíř a počká až to sní. Tím bys měla i záruku , že babička i děda jsou v pořádku a babička by měla více času na dům a zahrádku.Přeji ti aby rodina pochopila , že je třeba řešit situaci ted a nečekat až se něco stane.

Teď jsem asi 2 měsíce prožívala taky špatnou situaci s matkou/75/. S těmi psychofarmaky si neuspějete. Matka měla "strašné bolesti" i přes aplikaci nejsilnějších sedativ a nakonec se dři usnesli, že je to psychická záležitost. Předepsaná antidepresiva a prášky na spaní stejně odmítla. Chjo, ať ve stáří nejsem taková!!

Lidé se na stáří mění, bohužel dost často jsou fyzicky relativně v pořádku, ale senilní demence jim a hlavně okolí znepříjem?uje život. Možná by dědovi pomohly nějaká psychofarmaka, jen aby to nepovažoval za další snahu jej otrávit. Zkusila bych to zkonzultovat s jeho praktickou lékařkou, ale musí se hlavně začít starat i ostatní členové rodiny. babička to sama nezvládne. Bohužel se bojím, že se situace tvého dědy bude jen zhoršovat.

Trochu neřešitelná situace. Starýho psa novým kouskům nenaučíš. A to platí jak pro babičku, tak pro dědu. Když si neumí dupnout babička, nikdo to za ni udělat nemůže.

Situace je asi taková: Můj 78letý děda žije s mojí babičkou ve vlastním rodinném domku. Babička je dost nemocná, nicméně duševně svěží a hodně pracovitá, řekla bych až extrémně. Pracuje v domě, na zahradě, přežene to a pak jí je strašně zle... Zato dědův den vypadá následovně: v poledne vstane, dojde si do krámu pro snídani. Po ní jde nahoru do své "pracovny", většinou usne. Ve čtyři oběd, po něm zas pracovna. Večer si sedne k televizi a usne. Fyzicky je zdravý, má teda potíže s žílama na nohách, ale to je detail. Jenže už je hodně pomalu chápající, nahluchlý. Na babičku agresivní. Když jde třeba k doktorce, tak se naoblíká, načeše, narovná se a svěžím krokem vyrazí. Doma chodí shrbený ve špinavém oblečení, neoholený, neostříhané nehty. Jeho pracovna je něco otřesného. Vrstvy prachu, na stole špinavé nádobí, zbytky jídla, některé i tlející, hromady papírů, součástek (kdysi uměl dobře spravovat věci, teď už mu to nejde, ale pořád se o to snaží- výsledkem je, že spravovanou věc zpravidla totálně zdemoluje). Na křeslech haldy špinavého oblečení. Obvazy na ty nemocné nohy. Mastičky, čaje, léky (většinou vitaminy, má hrozný strach, aby nebyl nemocný, tak věnuje veškerý čas studiu nemocí, příznaků, léků..). Stohy několik let starých novin. Nepověšené záclony. Příšerný vzduch. babička se o dědu pořád stará. nahoru do pracovny teda ani nechodí, že by to uklidila, špatně se jí chodí po schodech, ale on stejně nechce, aby mu na věci sahala. Vaří mu fakt skvělý jídla, jenže on třeba řekne, když to je hotové, že to jíst nebude. nebo mu není dobře a svede to na ni, že ho chce otrávit. Prý na ní hrozně sprostě a hlasitě řve, za každou maličkost. Tkaže takhle to vypadá. babička je z toho na nervy. Mají dvě děti, moji mámu a strejdu. Ten je zajedno s dědou, prostě drží u něj, nevěří že je takový jaký je. Já jsem kolikrát navrhovala abysme ho někam dali, ale to se zas rodině příčí. Babička navrhla, že by zavolala jeho doktorce, aby se tam přišla podívat, na tu pracovnu, na to, jak doopravdy žije. Ale má strach, že by jí to ošklivě spočítal. Prostě se to zdá neřešitelný, já bych teda řešení měla, ale ostatním se zdají příliš radikální. Jenže už mi vadí, jak se to léta řeší a pořád se nikdo k ničemu nedokopal. Co máme dělat, jak mám já přemluvit rodinu, aby se s tím něco opravdu dělalo? A hlavně co?? babička mě ale moc nebere, je mi 21, ale moje rady by asi nebrala vážně, má mě pořád za malou holku, která ničemu nerozumí. Leda přes mámu, ale ta zas se k ničemu nemá...