Voda a nápoje jako nosiči minerálních látek

Na tomto místě však není prostor pro diskusi o složení vody v jezerech či velkoplošných povrchových zdrojích pitné vody. Jde o to, zda je nutné, aby nápoj, který konzumujeme, obsahoval rozpuštěné minerální látky. Odpověď je-nemusí. Podmínka ale je, aby je obsahovala potrava. Pokud je správně sestavena, můžete pít třeba destilovanou vodu. Myslím to spíše teoreticky, abych zdůraznil, že nepotřebujete nápoj, který by složením připomínal speciální roztok, obsahující všechny známé minerální látky, nebo podobný tomu, který se používá v nemocnicích v podobě infuzí.


Co nápoj obsahovat nemusí (není-li určen pro aktivní sportovce), je sodík (chemická značka Na, respektive jeho iont, označený Na+). Důvodem je jeho všudypřítomnost v potravinách, nadbytek ve většině potravin a především nevhodný zvyk nadměrného solení. Nápoje určené k základní náhradě tekutin by tedy měly obsahovat co nejméně sodíku, s jedinou výjimkou, kterou jsou sportovci. Bohužel jsou to právě minerální vody, které ho často obsahují významně mnoho, podobně jako vápníku. Z hlediska obsahu sodíku jsou některé minerální vody (obsahující nad 1000 mg všech iontů na 1 litr) nevhodné ke kompletní náhradě tekutin. Považuji za únosné, když minerálka, kterou byste se rozhodli pít jako jediný nápoj, obsahuje asi 100 mg sodíku na 1 litr. Tomuto požadavku vyhovuje například Matonni, ještě více Magnesia (ta je navíc bohatým cíleným zdrojem hořčíku), dále Ondrášovka (ta zase obsahuje významné množství vápníku, ovšem s pochybným významem pro kosti) a také Excelsior, Aquilla a Anna Aqua. Na hranici únosnosti je v tomto ohledu Korunní, kdežto již nevhodně bohatá je Hanácká kyselka (ta ovšem obsahuje vyvážený poměr sodíku s vápníkem a hořčíkem a jako jediná přírodní minerální voda významné množství velmi důležitého jódu), bohužel nevyhovuje Poděbradka. V případě této minerální vody je to zvláštní, protože je to minerálka podávaná v lázních, určených kardiakům, totiž v Poděbradech. Všechny stolní vody jsou co do obsahu sodíku, chloridů a v podstatě všech ostatních iontů naprosto v pořádku, protože celkové množství minerálních látek je minimální, a tudíž nevýznamné.


Některé z nich dokonce nemají daleko k destilované vodě zavrhované odborníky. Nejvíce se svým složením blíží destilované vodě "ultralehká" stolní voda Evian. Minimální obsah minerálů mají stolní vody Toma a Dobrá voda. Také v pitné vodě z kohoutku není sodík téměř obsažen.


Draslík a chloridy přijímáte (jste-li zdraví a nepotřebujete těchto minerálních látek mimořádné množství) ve stravě v podobě ovoce, zeleniny, ořechů a sušených mléčných výrobků. Teoreticky by to mělo stačit. Jejich bohatými zdroji jsou však také ovocné šťávy a džusy. Někdy se uvádí, že hodně draslíku je v limonádách. Není to pravda. Naopak velmi mnoho je ho v sušených mléčných výrobcích, v kakaovém prášku a v čokoládě. Na draslík je bohatá vegetariánská strava. O chloridy se starat nemusíte, máte jich dost v jakékoliv běžné stravě. Minerálky a stolní vody většinou obsahují malé, nepříliš významné množství chloridů. Výjimkou jsou ty, které obsahují hodně sodíku.


Samostatnou kapitolou je hořčík čili magnesium (chemická značka Mg, respektive jeho iont označovaný Mg2+), ve stravě často nedostatkový. Jeho skvělým zdrojem je zmíněná Magnesia. Tu doporučuji komukoliv, včetně dětí.


Co se týče vápníku čili kalcia (chemicky Ca, respektive jeho iont označovaný Ca2+), mohou jeho dobrým zdrojem být dokonce i lehké minerálky, stejně jako některé stolní vody. Bohužel jen tabulkově. Voda, která obsahuje významné množství vápníku, je totiž tzv. tvrdá (čím více vápníku, tím tvrdší). Proti použití tvrdé vody se někteří kolegové ohrazují, zásadním způsobem se proti nim staví dr. Bragg ve své publikaci "Šokující pravda o vodě". Tento autor považuje anorganické minerály, především a právě vápník, za příčinu řady potíží včetně kornatění cév. Nemám důvod tvrdit, že nemá pravdu. Nicméně občasná konzumace minerálek bohatých na vápník, jako jsou Ondrášovka, Hanácká kyselka a lehká minerálka Perrier, nikomu neuškodí, s výjimkou osob, trpících ledvinovými kameny. V žádném případě bych být vámi nespoléhal na konzumaci "vápenatých" vod jako významného zdroje vápníku, byť podle vyjádření odborníků jeho nedostatkem údajně vážně trpí celá česká populace. Řekl bych, že vápník lze využít pouze v jeho organické formě, a to znamená jeho přítomnost ve stravě, případně v tzv. funkčních potravinách, kterými mohou být třeba ovocné džusy, obohacené glukonátem nebo laktátem vápenatým. Pokud jde o mléčné výrobky jako zdroj vápníku, je jejich význam přeceňován.


Co se týče ostatních prvků, především však tzv. stopových, doporučuji sledovat etikety na minerálkách (na stolních vodách jejich obsah nenajdete, on totiž není významný). Sledujte především obsah jódu a selenu, zinku, mědi a manganu. Ty jsou velmi důležité. Železo se většinou z komerčně vyráběných minerálních vod (pracně) odstraňuje. V této formě je dokonce škodlivé.


Zdroj: Petr Fořt - Sport a správná výživa, nakladatelství Ikar