Děti vylétly z hnízda

Ahoj Bobino,zavolám jí,když potřebuju slyšet,že je v pořádku.Jezdí teď po festivalech a není na počítači.Někdy si voláme 2x týdně nebo aspoň sms.Někdy si nevoláme na skypu třeba 14dní,3 týdny,ale pošle vždy sms,co a jak se má.Žije hekticky,ale vždy mně nebo babičku ráda slyší.Ty máš na počítači skype a web kameru?Nebo si voláte přes pevnou.Moje dcera pevný telefon ani nemá.Kde dceru máš?

Bibi,ano to je přesně to,co se mi honí před usnutím hlavou.Mně hodně pomáhala mamka.Ale jak já mám pomoct dceři,když je za mořem.Navíc,já mluvím německy,anglicky se moc nedomluvím,takže na důchod do Irska? Asi bych zešílela z toho počasí.Cítila jsem tam plíseň i v autě.

Ahoj Ivo,ano mám jen 1 dceru- je v Irsku již 3.rok.Tak jako ty,když vidím,že je na skypu,zavoláme si.Často píše sms,ať napíšu,co a jak se vaří.Když doletím,čeká mně spousta zašívání.Žije tam s Irem,ale o svatbě díkybohu nemluví.Moje bývalá švagrová žije v Anglii,vzala si Turka a protože nemohla mít děti,adoptovaly.Už jsou tam doma a zpátky nepůjde.o moje dcera stále váhá.Stýská se jí po sluníčku,po teple a dokonce i po Alpách,kam jsme jezdívali.Tak tajně doufám,že jí to přitáhne "blíž".Tvojí synové jsou kde?

Millo,rozumím Ti. Víc,než stesk prožíváš strach. Když bude mít dcera problém ,je na to sama. Nepomůžeš jí s kočárkem,pohlídat děti.....až přijdou.Bude se prát sama a musí být silná. Moc Ti rozumím.A proč Ty si k sobě nevezmeš svoji mamku a necháš ji stejně se trápit,jak se trápíš Ty. A nebo se přeštěhuj k ní blíže..... Všechno jde. Hodně síly.

Ivo, ty nemas problem. To je dobre, ze tvi hosi zustali tam, kde studovali a kde najdou lepsi praci. 100 km je smesnych. Muzou te navstevovat kazdy tyden a ty problemy, ktere ma stary opusteny clovek, kdyz je nemocny a potrebuje jednou za tyden nakoupit, dojit do banky vyzvednout penize, dojit k doktorovi pro leky, atd., to ty mit nebudes. To ta tvoje znama s tou dcerou v Anglii je na tom hur. Zvlast pokud nema dalsi dite, ktere by ji do ciziny neodeslo.

Když jsem přes den na kompu a vidím, že kluci jsou také, tak přes icq se jen pozdravíme, někdy pár vět. Když vidím, že jsou pracovně vytíženi, neotravuju, pár vět si napíšeme večer. Stále ještě - když potřebují nějakou radu či dotaz - zavolají. Někdy na víkend se sejdou oba,někdy jen jeden, někdy jsme sami. Millo - a ty máš jen tu jednu dceru v Irsku? Známá má dceru už několik let v Anglii, teď nedávno že se bude vdávat. Svatba byla tedy tady, ženich byl Španěl, byli doma přes víkend a už jsou zase v Anglii. To všechno prostě tak nějak přinesl čas a asi to nijak nezměníme...zdravím všechny!

Millo a jak casto si s dcerou volas? Ja, kdyby si na me dcera nasla cas a mohly jsme se bavit dvakrat tydne, tak bych byla spokojena.

Seniorko,jsem moc ráda,že cítite to samé,co já,přestože se mi to snažily některé ženy tady na dsikusi vyvrátit.Přestože nejsem sama a ani se necítím opuštěná,ani jsem s dcerou neztratila kontakt,stále citím smutek a stesk.

Ahoj Ivo.Taky si říkám,že dříve se chodilo na "zkušenou",ale někdy se děti vrátily.Naše mamka zůstala bohužel sama 100km ode mne a bratr přišel časem do stejného města jako já.Denně jí volám.Mobil nosí kvůli zdravotním problémům stále u sebe.Kdykoli můžu dojet.Ale za dcerou do Irska je to komplikované.Stále ještě se nedá letět přímo.A jak ty píšeš: Co bude za pár let?Mám jít na důchod/za 10let!/ do deštivého Irska???Spíš ne.

Jsem na tom taky tak - syn po VŠ v Praze tam zůstal, my jsme 100 km dále. Není to nic proti těm, co mají děti v cizině, ale i tak - jak je nahoře příspěvek- jsou věci, se kterými si neporadíme, občas je potřeba něco pomoci /síly už nestačí/. Druhý syn odešel do Phy také- za lepším zaměstnáním, snad je pracovně spokojený. Dříve se také chodilo do světa na zkušenou, nebyly telefony, meily, tak teď to je o trochu lepší, že o sobě víme. Zatím to jde, je nám kousek nad 50,/zdrav. problémy ale jsou.../ ale co bude za pár let?

I já měla dva syny a už devět let mám jenom manžela a psa. Mám své koníčky, nikdy jsem je neopustila naštěstí. A stejně je mi smutno. Ne pořád, ale přijdou chvíle, kdy bych velice syny potřebovala, třeba s něčím pomoct, na co s manželem nestačíme. Nebo si jen tak popovídat jako kdysi. Změnilo se to založením si vlastní rodiny. Od té doby mají na nás málokdy čas. Mám i kamarádky a vím, jaký je rozdíl, když mají děti v jedné ulici, nebo aspon v jednom městě. To je pak o něčem jiném, pomáhají si navzájem, bývají spolu i jen tak a myslím, že toto je ideální. Přece si nepořídím mladšího milence, když mám staršího manžela. Nejsem sama, ale po synech mi smutno bývá.

Ahojky děvčata,taky patřím mezi ty co se cítí osamělé,15 let jsem vychovávala tři děti sama,dnes jsem už dvojnásobnou babičkou,podotýkám že né hlídací ale milující.Děti jsou fuč a já si také konečně užívám život,mám práci která mi baví,volnost kterou jsem nikdy neměla,konečně čas na svoje koníčky,mám mladšího milence ale domu na stálo chlapa nechci.Děti pozoruji z povzdálí, pokud potřebují radu nebo něakou moji pomoc a je to v mých silách ráda vypomužu.Jinak se jim do života zásadně nepletu.Vlastně ted teprve prožívám to nejkrásnější období mýho života a přeji ho i vám děvčata.

Ahoj Bobino,jasně,že bych byla radši,kdyby bydlela v Česku a mohla jsem jí pomoct,když to bude potřebovat.Máš naprostou pravdu.I já jsem dceři finančně pomohla odcestovat.Zkoušeli jsme jí to rozmluvit,ale je stejně paličatá jako já.Ale ty zkušenosti jazykové i praktické by v Česku určitě nezískala.Začínala jako vychovatelka 5dětí,to nejmenší i přebalovala.Než dokoupala,tak ta první na sebe vylila šampon.A jestli se má líp?Ona tvrdí,že ano,je nadšená a přímo září.To mně těší.Netěší mně,že studuje výtvarné umění,s kterým se nikde moc neuživí.Ale v Česku má maturu a nástavbu.Víc trpělivosti a mněla by i výšku.Té paní na Slovensku je mi hrozně líto,musí jí být hrozně.Já si ztěžuju a rozhodně se mám lépe než ona.Smutek zaháním tím,na co jsem s dcerou neměla čas a peníze.Cestováním po Evropě,rekonstrukcí bytu a prací samozřejmě taky.Máš pravdu,že bych už taky chtěla vnoučata,vě věku mé dcery jsem už mněla dvouleté dítě.Ale vše je jinak,svět mají otevřený.Teď chce dcera s přítelem na dovolenou do Maroka,příští rok chtějí cestovat po Indii.Asi bych fakt neměla fňukat a radovat se s ní.Ale je mi smutno.Hlavně se bojím,aby se jí to nezalíbilo ještě dál než je -v Americe nebo v Austrálii.To bych se utrápila.

Millo, nereaguj na ty prudice. Jsou na kazde diskusi, kazdou otravi a dela jim to dobre. Nedokazi se uspokojit nicim normalnim. Cekala jsem taky, ze se tu ozve vice matek, kterym to vadi, ze jsou deti daleko a zustaly samy. No, co se da delat. Chtelo by to zalozit tema s presnejsim nazvem. To, ze deti vyleti z hnizda, pod tim si kazdy predstavi, ze bydli samy - no, to je celkem normalni. To, ze bydli tak daleko, ze se s nimi clovek nemuze videt, to uz je neco docela jineho.Dalsi dulezita vec je, jestli ma clovek pocit, ze se tam dite "ma dobre", tak jak by se ve vlasti nemelo. A pak, jestli to byl jeho zivotni sen a je tam stastne a pred tim doma nebylo. To dodava matce pocit spokojenosti, i kdyz dite nevidi. Mne trapi to, ze se moje dite nema lip nez by se melo doma a ze jsem mu k ceste tam napomohla sama(pocatecni financni podporou pri studiu). To mi vyvolava ty pocity frustrace.No, nic, jsou na tom lide hur. V tematu "Seniorky na netu" je jedna Slovenka z horske dediny, co ma dceru v Irsku a sama se musi starat od rana do vecera o ochrnuteho manzela. Po dceri se ji styska moc, je to citit mezi radky, i kdyz o tom otevrene jako o velkem problemu nemluvi. Ani o tom manzelovi, coz musi byt hrozna drina.Ja porad zahanim ten stesk praci a utvrzovanim se, ze ma clovek byt vdecny za kazdy okamzik, kdy se dite citi ve vztahu spokojene.Kdyz clovek prijde (v mem veku) na setkani se spoluzaky, tak uz se tam neukazuji ani fotky vnoucat, ale resi rozvody deti a spory o majetek a jejich deti. Ne, ze bych zila v iluzi, ze se tohle mym detem muze vyhnout, ale diky za kazdy den, kdy tohle jeste spoluprozivat nemusim.

A Nikolo a Kateřino,je mi vás opravdu líto a radší budu slepice než žit bez lásky a úcty svých nejbližších,své rodiny,bez vzájemné pomoci a přátelství,které mi na rozdíl od vás díkybohu neschází.Musí to být hrozný život,stále takhle prudit.

A Nikolo a Kateřino,je mi vás opravdu líto a radší budu slepice než žit bez lásky a úcty svých nejbližších,své rodiny,bez vzájemné pomoci a přátelství,které mi na rozdíl od vás díkybohu neschází.Musí to být hrozný život,stále takhle prudit.

Dani,díky za tvou moudrost,i když moudrost není dneska zrovna modní,jak to tu ty mužatky,chlubící se citovým chladem,předvádí.Jsem ráda,že aspoň někdo pochopil,že jsem si chtěla pokecat,jak to kdo řeší a kde kdo má dětí a jak daleko.Prostě téma pro maminy.Ale zaútočily tu napadáním mužatky bez citu a to mně trochu zklamalo,že takové ženy,podud píší ženy,jsou.Moc tě zdravím.

Ahoj Margot,to víš,že mi to taky vadí,že se sem nacpyly mužatky,co jenom uráží a znevažují mateřskou lásku.A co e týká Květy Fialové,to ví všichni.Jenom nechápu,proč sem pletou Květu Fialovou,která s tím mým problémem nemá nic společného.Květe samozřejmě fandím.Mojí mamince je 79,letos prodala trabanta a koupila si 50ku motorku a helmu a jezdí se koupat k rybníku a do lesa.V zimě si zabruslí.A to žije od 20 s 1 ledvinou a má astma.Tomu říkám krásné stárnutí.Ale smutno po nás dětech je jí pořád.Celá rodina se máme všichni moc rádi.

Nepochopily jsete, ženy, že tady na této diskusi nic chytrého neojevíte?

to Nikola, KateřinaIIHolky a proč vás to tak rozčiluje? Je fajn, že vám na nikom nezáleží a nikdo vám neschází, o to máte snažší život, ale ne každý je tak citově nezávislý. Milla svou dceru neomezuje, ani nevydírá, kdyby to chtěla, tak jí holka sedí doma, to si buďte jisté, jen si chtěla anonymně probrat, jestli mají i jiné matky takové pocity a jestli to přejde ...a my jsme jí řekly že jo a že to přejde. Tak k čemu tolik nenávisti. Ono je strašně módní, předstírat že jsem pořád free,cool a happy, ale jestli je to nejlepší pro duševní zdraví, to nevím.