důvod císařského řezu

Neměla jste nějaká také rozestup symfízy? Jak jste rodily podruhé? Musel být císař, nebo to šlo normálně ? Prosíím moc mě to zajímá:)) Plánujeme druhé mimi a chtěla bych vědět jestli mám šanci rodit normoš :))) Díííky móóóc .))))

Naprosto s tebou souhlasím :))) !!!!!
Sice nevím, co to je rodit normálně, ale císař byl pro mě taky děs. Věděla jsem, že mě bude bolet břicho a jizva. Představovala jsem si to fakt děsivě, ale to co následovala převršilo mnohokrát všechny mé nejhrůznější obavy. Upozorňuju že nejsem žádný cimprdlík a ledacost snesu !!!............ Jinak pro tu blbku, co jí vadí gramatické hrubky!!! Vykašli se prosím na mě a ani se nesnaž k mému příspěvku cokoliv psát, páč tady o to nikdo nestojí :)) !!!......... Pouštěly nás 10 den. Malá se taky nechtěla přisát. Kojila jsem s problémama dva měsíce a přechod na lahev byl pro nás úlevou :) Jizva mě přestala na dotek bolek asi až po roce a nějaká masáž nepřipadala v úvahu :( To bych asi nepřežila!!! Jsem rok a půl po porodu :) Jak je na tom teď tvoje mimi? U nás kojení bylo špatnou předzvěstí. Malá moc nereaguje a vypadá to na autismus :((((

Nastoupila jsem do nemocnice. Měla jsem něco málo týden před termínem porodu. Od šestého měsíce těhotenství jsem nemohla pomalu chodit, jak moc mě bolely kyčle! Moje gynekoložka, která mimochodem není vůbec proslulá, jako dobrá doktorka,...spíš jdou o ní nejrůznější klepy! Ale kdo ví? Já osobně s ní dobrou zkušenost nemám!!!! Zjistily mi v nemocnici rozestup symfízi (pánev) a proto mě tak moc bolely kyčle. Vlastně mě nebolely kyčle, ale to jak se mi rozkližovala pánev! Ale to mi zjistil až doktor v nemocnici na ultrazvuku. Jinak se té kosti říká i stydká kost. Jenomže moje doktorka se to rozhodla zjistit sama. Nemá v ordinaci ultrazvuk, takže jí nenapadlo nic lepšího, než, když jsem ležela, tak se mi plnou silou o tu kost zapřela (vyloženě na mě hupla, zapérovala mi s pánví). Můžu vám říst, že jsem tu chvíly viděla všechny svatý a od toho dne jsem přestala chodit úplně!!! (řekla mi že se mám svazovat)Kurevsky to bolelo. pokrčenou nohu v leže jsem nemohla ani přehodit do strany (ani nepatrně). No,..při odchodu z ordinace mě poslala na nástup do nemocnice. Tam jsem byla tři dny. Doktor, kterej mě vyšetřoval mi najednou z ničeho nic povídá "dámo, ale vy jste v pořádku! My vám SC dělat nebudem. Vy budete rodit normálně!" Vzhledem k tomu, že moje gynekoložka není vůbec komunikativní, tak jsem ani nevěděla, proč mě do nemocnice posílá. Fakt děs !!!! Zdřejmě jsem měla v průvodce napsáno doporučení na SC, ale moje doktorka se ani nesnažila mi to zdělit. Koukala jsem na něj jak vyvoraná myš, protože mě vyloženě osočil ! Já chtěla rodit normálně. Z operací mám hrůzu!!! A navíc jsem chtěla mít tatínka u porodu, aby se mu to na vždy vrylo do paměti (chlap, a jeho představa o porodu!) A i si myslím, že pak má otec se svým dítětem i jiný, hlubší vstah. Mě císař ani v duchu nenapadl!!! A doktor takhle na mě spustil. Připadala jsem si jak hipochondr!!! Když mě pan doktor na příjmu vyšetřovat, tak se ptal, zda mě bolí tohle nebo tohle,...jo bolelo to! Ale nejsem z těch co řvou na celé kolo! Zaťala jsem zuby a zasičela "bolí" A po tom vyšetření na mě uhodil s tou větou !!! Sestřička mě odvedla na pokoj a ještě poznamenala, že pan doktor je trochu od rány, ať si to tak neberu. Já jsem si nic nebrala...byla jsem strachy bez sebe z toho, že se blíží porod a do toho všechny ty problémy ??!!! Atd.... Pak jsem byla na ultrazvuku a tam mi jinej doktor se setřičkou řekly, že mám rozestup 9mm na stydké kosti. Pořád jsem nevěděla co se to kolem mě děje,....kdyby mi to ta moje gynekoložka aspoň řekla:((....co nadělám! Najdu si jinou. Doktor na ultrazvuku mi řekl, že pokud by mi nabídnou SC ( to netušil, že mi to už razantně zavrhly, protože jsem přece v pořádku )ať určitě neodmítám, a že on by mi vůbec nedoporučoval rodit klasicky. Prý by to pro mě mohlo znamenat trvalé poškození pánve a odkaz na vozíček. Prostě by se mi rozjela pánev a nemohla bych do budoucna chodit,...no docela mě vyděsil. Nikdy jsem žádný úraz neměla, aby jsem měla poškozenou pánev! Těhotenství bylo pro mě posvátný a taky jsem se podle toho chovala. Byla jsem až strašná s tou opatrností! Pro jistotu, aby se miminku nic nestalo, jsme s manželem spolu ani nespaly :) Dělal na baráku a já jsem ani neměla chuť! Ale jinak vše OK :) Každopádně když jsem šla s tím papírem z ultrazvuku a fotkou z ultrazvuku zpět za doktorem na vyšetřovnu, tak tam byly už snad všichni doktoři z porodnice a vyšetřoval mě sám primář :) Zase jsem koukala jak vyvalená myš!!! Primář všem vysvětloval, že každá žena má jiný práh bolesti a že prý přede mnou smeká, protože každá jiná by prý při vyšetření doktora odkopla. A při rozestupu jaký jsem měla se divil, že jsem vůbec ještě chodila. Ale já si myslím, že to nejhorší mi uděla gynekolažka tím jak na mě hupla,... to jsem pak už musela všude s berlema a fakt to bolelo. Primář rozhodl, že jedině SC a to mi to nakázal. Celou dobu co mluvil (to už jsem seděla na židly) mě držel za rameno a tak nepatrně mě hladil. Byl to starší pán a fakt simpaťák. Všem dával kázání o tom, že pokud si rodička na něco stěžuje (já si nestěžovala), že se musí vše důkladně vyšetřit,...zase mluvil o tom prahu bolesti. Myslím, že doktorům to nebylo předemnou zrovna příjemné to poslouchat. Ale doktor, který udělal tak rychlý závěr za mnou přišel na chodbu ke stolu, kde jsem seděla. Klekl si ke mě. Opřel jedno koleno o zem a omlouval se mi tam :)) Byla jsem vážně překvapená. Já nejsem žádná konfliktní pacientka, vždy dělám přesně to co po mě chtějí. Spíš mi celá ta událost v nemocnici byla nepříjemná,...bála jsem se aby se pak ke mě všichni nechovaly jako k té - co tu dělala bordel - Naštěstí byly všichni moc milý a hodní. Byla jsem na výkend doma a v pondělí mi dělaly SC. Byla jsem naprosto vyklepaná,...ale držím se zuby nehty !!!! A že mám nízký práh bolesti??? To bych ani neřekla vzhledem k tomu, jak to čertovsky bolelo, když jsem se probrala,...a následovné vstávání do sprchy???....ani nemluvím!!! Měla jsem pocit, jako když mě to bolý extrémě víc než míň,....ale rychle jsem se zotavila. Ovšem gynekoložku určitě vyměním, ale další porod jedině v té samé nemocnici :))) Je tomu už rok a půl, co jsem tam rodila. Takže to nepíšu v žádných poporodních depkák :)))

Naprostý souhlas s Ankou, byla jsem na to úplně stejně, jen porod mi trval 18 hodin, než přistoupili k SC.Také nám pak šlo o život. Zkusila jsem také jako pes, souhlasím,že porodní bolesti oproti bolestem po sekci byly jemné šimrání. Já jsem z porodu byla velmi zklamaná, neuvolnily se mi nejspíš ty endorfiny,které jsem celých 9 měsíců očekávala, jak jsme se s manželem těšili na miminko. Neměla jsem naplněný pocit štěstí, i když šťastná jsem byla, ale problémy co jsem měla hned po porodu s kojení, nespavostí dcery, jizva, prsa...no, plně si mateřství a radosti z dcery užívám asi od jejích 6 měsíců, do té doby, jsem měla chvilkama černé chmury, jestli je to opravdu to co jsme tak chtěli.
Chceme ještě druhé dítě,ale talčit do císaře nebudu, nebude-li zbytí, nedá se nic dělat,ale radši bych fakt normálně, takže souhlasím s Ankou i Janou.

Milá maminko, když chcete někde ventilovat svoje zážitky, tak si nejdřív procvičte gramatiku ! Ty Vaše hrubky jsou neomluvitelné !!!!!!

Zdravím Vás maminky i maminky čekatelky.O první miminko jsem přičla ve včtvrém měsíci těhotenství.necelé dva měsíce na to jsem opět otěhotněla.Asi ve třetím měsíci byl oběven sindrom mizejícího dvojčete tak jsem si pár dná poležela v nemocnici.Potom už bylo v podstatě celé těhotenství krásné a moc jsme se na miminko těšily.¨Praskla mi voda a tak jsme vyrazily do porodnice.Za dvě hodiny přišel doktor a volal maminko honem honem jdeme na sál budeme rodit.tam ale všechno jako když utne a bylo po legraci.Nastalo hlouhé šestihodinové mucení doktor zkusil snyd všechno.A já zkusila jak pes.Císař byl pro mě vysvobozením.A nedám na něj dopustit.Bylo to všechno naprosto v pořádku.jizva byla zacelená během týdne a za sedm dní mě i mimi propustily z nemocnice.Chtěla bych druhé dítě ale představa rodit přirozenou cestou je pro mě nemyslitelná.Proto také pátrám po porodnici kde mi pomohou a vyjdou vztříc.Samozřejmě bych si vše uhradila.jestli náhodou někdo víte co to všechno stojí a jestli taková porodnice je dejte prosím vědět.Moc děkuji

Já mám jeden císařský řez za mnou a souhlasím s Moni a Vlaďkou, bolest břicha šílená, oproti normálním rodičkám,které " běhaly" jak čiperky jsem byla proti nim troska a pozor ještě měsíc doma mě jizva bolela. Taky nás zvedly sestry asi po 6 hodinách, šup do sprchy, otáčet se na bok(byla jsem ráda,že žiju na zádech natož se otočit na bok..kojila jsem zadeji z obou prsů na jednom boku:-)

Já jsem si prožila dva císařské porody a nevím, kde jste vzaly informace, že je to lepší,ale je pravda, pokud si to myslíte, přeji Vám, aby jste si to opravdu vyzkoušely !!!!! Hodně zdaru a (prý) žádnou bolest!!!!!!!

No já nevím, ale u nás v nemocnici nás zvedaly po šesti hodinách po SC.A můžu říc že jsem nic horšího nezažila.Všechny ty hadičky a bandasky, no děs.Sprchy byly navíc až na druhé straně chodby Deset metrů od pokoje.Náhou a jako naprostou trosku mě vedly, no spíš mě měly jak na vodítku,do sprchy. Ale každej novej den to bolelo o podstatně velkej rozdíl méně.

http://www.rodina.cz/dotaz13911.htm

Jsem sestřička a mám dvě děti, první neplánovaně do roka po škole, porod byl naprosto bezproblémový, se vším všudy trvat 7 hodin, bylo šití i jiné nepříjemné věci, druhé dítě jsem chtěla brzy po prvním, aby k sobě měly blízko. Jenže druhá holka byla spíš sloník (4,5 kg) a navíc koncem pánevním a tak byl plánovaný císař. Moje kamarádky (kolegyně z práce) mě děsily, jak to bude hrozné atd. Přišel den D dostala jsem epidurál a během 40 minut bylo po všem, odvezli mě na pokoj, chvíli jsem ležela a jsem si začala číst (říkala jsem si do té doby než mě začne tak ukrutně bolet hlava- na to mě taky upozornili), když jsem si četla přes 3 hodiny a hlava nebolela, řekla jsem si,že už asi nezačne. ani břicho mě moc nebolelo, ani nevím co mě to napadlo,ale asi po 8 hodinách ležení mě napadlo se zkusit posadit, podržela jsem si břicho nad jizvou a pomalu se posadila a bolelo to daleko méně než po klasickém porodu. Zavolala jsem sestru (tu jsem neznala) a dostala jsem vynadáno,že jsem blázen,co sedím a vysprchovat se můžu prý až zítra ráno. Další ráno jsem tedy měla jít do sprchy, přišla sestřička, kterou jsem od vidění znala, řekla mi,že mi pomůže dojít do sprchy a ať se na ní zavěsím, tak jsem taky udělala a po dvou krocích mi došlo,že se po ní šplhám a válím naprosto zbytečně,bylo mi vážně daleko líp než po klasickém porodu. Oba porody jsem měla snadný, ale po císaři mi fakt bylo líp.

pro Magdu, jsem pro císaře,ale provést ho nemůžu "jen tak", těžko říct, co doporučit, skutečně řada indikací pro CS se "simulovat" nedá. Ale možná už sama něco vymyslela, psala o soukromých klinikách, já bych zkusil obrátit tam (říká se, že za peníze jde všechno), ale nevim, jestli jsou tam skutečný odborníci.

Petře, díky za názor. Co bys tedy doporučil Berušce v tomhle konkrétním případě?

Studuju zdrávku, letos končím a musím se připojit, podporuju CS na přání.Je pravda, že ne každá na to má a skutečně řeči, ta bolest tě přejde, až uvidíš miminko, jsou lež. Na praxích už jsem potkala maminky, které z toho měly poporodní depresi. Měla jsem příležitost vidět porod na videu a depresi jsem z toho měla taky.

ahoj Kláro, můj mejl je beruschka.karaskova"seznam.cz

Pro Ditušku
Je to věc zkušenosti a názoru.První porod jsem měla na Obilním trhu.Jsou tam odborníci na nedonošené děti,to se jim upřít nedá.Ale dodnes slýchávám podobné názory na pesonál jako jsem zažila já a to nejen u porodu.Byla jsem tam i na laparoskopii a díky nim jsem málem o dvojčata přišla.Takže veškerá další péče už byla v Bohunicích a s manželem jsme byli spokojeni.Někdo mi může oponovat,jen píšu mou zkušenost.Třeba někdo měl větší štěstí i tam...

Já uznávám císař na přání, a jestli je důvodem strach ze smrti dítěte, nebo z bolesti, nebo je důvodem špatná zkušenost s minulým porodem, nebo je důvodem vlastní pohodlí (i když o pohodlnosti císařského řezu asi řeč být nemůže), je to podle mě její věc. Když podepíše, že rizika bere na sebe, nemělo by se to zakazovat.
Ruku na srdce, ty nejsi v ničem pohodlný, třeba i ve vztahu ke svým dětem, jestli nějaké máš. Myslím, že každý se snaží mít život co nejpohodlnější, já jsem například z pohodlnosti kupovala nějakou dobu svému druhému dítěti hotovou kojeneckou výživu, protže jsem nestíhala vařit. Někdo z pohodlnosti nekojí, někdo z pohodlnosti šoupne dítě hned po narození chůvě a vrátí se po porodu brzy do práce...
A světe div se, někdo z důvodů vlastního pohodlí jezdí do práce autem, přestože to ničí přírodu a mohl by jet na kole.

Beruško, napíšeš sem svůj email?

Pokud jde o nástřih snažím se ho neprovádět pokud není nutný (nejsem sám), pokud jde o polohu, nemocnice, kde pracuju má polohovatelná lůžka (můj osobní názor je, že skutečně pozice na zádech není úplně nejlepší, řadě rodiček nejvíc vyhovuje poloha v podřepu, v tom se také snažím vyjít vstříct), holení je nutné v místech případného nástřihu, ale to v každém případě doporučuji je klyzma, pracuješ ve zdravotnictví, takže asi víš proč.

Možná jsem se špatně vyjádřit, jde o to, že uznávám CS z psychických důvodů, ne z důvodu "pohodlí". Nemyslel jsem nesnáším tak jako nesnáším. Chtěl jsem z praxe poukázat na to, že psychika dělá své a vést pak porod vaginální cestou mi kolikrát připadá rizkantnější než operativně, například právě z důvodů použití kleští.

Petře, a co rodičky, od kterých slyšíš: nechci mít nástřih vůbec, (nechci tlačit na zádech s nohama nahoře, nechci klyzma, nechci holení, nechci zakazovat pití...) Takové taky nesnášíš?? S pacientem může zdravotník nesouhlasit, ale nesnášet ho? Takový přístup se mi zdá přinejmenším podivný!