důvod císařského řezu

Moje specializace je gyn.-porodník,nemám za sebou moc dlouhou praxi, ale vím, že když se žena na porod necítí je lepší udělat sekci. Psychika a strach dokážou své: zablokovat porod, zpomalit otevírání...pak je většinou nutné použít kleště a to je z mého pohledu daleko nebezpečnější a rizikovější než císařský řez. V předporodních kurzech se rodičky sice dozvědí, že se nemají bát a mají být odvážné, že jim to při porodu pomůže, v tom mají PA sice pravdu, ale tento pocit se nedá nadiktovat. Jsem pro pomoc psychologa či psychiatra (to není moje specializace),ale ze školy si pamatuju, že některé fobie se léčí i roky, takže pochybuju, že za těhotenství se to vyřeší. Jsem pro císařský řez, pokud se žena porodu bojí. Ale skutečně nesnáším rodičky od kterých slyším:nechci mít jizvu po nástřihu, proč by to mělo trvat hodiny, když to může trvat 45 minut atd. Bohužel starší doktoři (kapacity v oboru) se stále stavějí proti.

Za cely svuj zivot se mi nestalo,abych od doktora nedostala co chci.Vcetne cisare.Jenze clovek se musi starat sam o sebe a po telefonu Vam nikdo nic neslibi.Stejne se to na nekolika mistech dela bezne.Jak tu uz nekdo nademnou pise,tu radu si dostala neee?Kontaktovala si ten spital?

Asi by nemeli o cem psat.

Proc se vsichni dokola ptate na to same,kdyz odpoved ste hned na zacatku dostali?

ještě nás napadlo, co soukromé porodnice?znáte nějaké?jak to tam probíhá?

A ještě mě, Beruško, napadlo, když Tě všude posílají ke všem psychologům a spol, proč toho nevyužít? Já bych na Tvým místě ty psychouše tak otravovala, že by mi na to sami rádi napsali doporučení!

Beruško, nejsi srab, ani sobec, tím spíš, že už s tím máš takovou hnusnou zkušenost.
Nevzdávejte to, já věřím, že někde něco najdete.

Nevím, jestli jsem to s tím reversem napsala srozumitelně. Pokusím se to srovnat s úrazem na prstu. Doporučený postup při takovém případu například bude (a teď si vymýšlím, sama ho neznám), že v případě zánětlivé komlikace - hnisání, se musí do 24 hodin nasadit antibiotika, například. Pacient může antibiotika odmítnout, podepíše negativní revers, že byl poučen a přesto odmítá. Potom, i kdyby mu ten prst nakonec museli amputovat, lékaře nikdo popotahovat nebude, protože bez souhlasu pacienta nesmí udělat nic (kormě případů, kdy je pacient v bezvědomí nebo nesvéprávný). Ty ale po doktorovi budeš chtít, aby ti nasadil ATB i když prst hnisat vůbec nebude. A tady si myslím, že k něčemu takovému nejen nemůžeš doktora nutit, ale mám podezření, že on to ani udělat nesmí. Ale říkám, nejsem právník a nikdy jsem se s tím nesetkala.

Beruško, tomu se říká revers. Ale já ho znám hlavně v podobě "negativní revers". To znamená, že lékař chce postupovat podle doporučených postupů = lege artis, ale pacientka s tím nesouhlasí. Potom podepíše negativní revers (například odmítá vyvolání porodu nebo aplikaci oxytocinu ve 3. době porodní), tím je lékař kryt, přestože nepostupuje lege artis, před zákonem je chráněn, protože rodička vzala veškerou odpovědnost na sebe. Nesetkala jsem se ale nikdy s tím, že by se v porodnictví podepisoval revers, po kterém by doktor dělal něco "navíc", něco co v doporučených předpisech není, v tomto případě "bezdůvodný" císař. K tomu ho nikdo nemůže nutit a i právní dopady případného výkonu provedeného "navíc" by asi byly jiné, než když "něco vynechá". Ale nejsem právník a s tímto jsem se fakt nesetkala. Pokud primář rozhodne o císaři na přání, nikdy to není v kartě, přikryje se to pod nějakou indikaci a ani personál nic neví.

Císaře na přání jsou mezi gynekology tabu, je to na stejné úrovni jako domácí porod. Přestože obojí se dělá, všichni se tváří, jako že to neexistuje a že ty ženský si odbornou pomoc nezaslouží. A ti, kteří mají jiný názor, raději mlčí. V tomto směru mě hodně sklamal můj velký profesní vzor porodní asistentka Zuzana Štromerová. Já ji vždycky obdivovala, jak k rodičkám přistupuje, jak bojuje za jejich právo na svobodné zvolení způsobu porodu. A nedávno jsem narazila na diskuzi, kde jeden primář obhajoval císaře na přání a ona se postavila rezolutně proti, tím mě hodně sklamala. Pokusím se tu diskuzi najít a dát sem odkaz.

Byla jsem svědkem, jak jedna paní chtěla při příjmu císaře, měla cukrovku a konec pánevní. Nebylo jí to umožněno, doktor jí vysvětlil, že u konce pánevního se dělá automaticky císař pouze pokud je diabetička na inzulínu, ale ona byla jenom dietě. Bylo jí přes 30 po několikaleté léčbě neplodnosti. Tady si myslím, že už nejde o psychiatrickou diagnozu, ale celkem racionalní zhodnocení situace ze strany té těhotné, přesto musela rodilt vaginálně:-(

Ještě mě zaujal taky Danin příspěvek. Z toho, co jsem vyčetla císař skutečně není nezákonný a když by se vytvořilo něco (nevím jak to nazvat), čím by jsme se zaručili, že daného lékaře žalovat nebudeme, celý zákrok, materiál případně i další věci k tomu bychom zaplatili, pak taky nechápu, proč by to nešlo, pojišťovna by to přece neplatila. Co myslíš ty, Kláro, když pracuješ v oboru?

dík za podporu, ale asi to skutečně vzdáme, když nikoho neseženeme, možná někomu připadám jako sobec, jinýmu jako srab, možná obojí, ale já už na to podruhý odvahu nemám. Stále víc přemýšlím o tom, že by se s tím mělo něco dělat-uzákonit. To co Klára napsala je pravda, můžeme si bezproblémů nechávat vycpávat prsa, rty a bůh ví co ještě a udělat císaře, který mi připadá stejně rizikový nejde??? Sice mě trochu povzbudilo,že papír od psychiatra pomůže k CS, nicméně mi připadá potupné nechat si psát papír na hlavu kvůli porodu, to už mi připadá logičtější nechat si napsat papír na hlavu právě kvůli vycpávání různých částí těla.

Dano, lékař může být trestně stíhán za to, že nepostupoval lege artis. Udělat císaře na přání může způsobit krom trestního stíhání při kopmlikacích i rozvázání smlouvy ze strany zdravotních pojišťoven, což by byl průšvih pro celé oddělení.

Beruško, strašně mě mrzí, jaký s tím máte problémy. Než chodit na slepo, je lepší se trochu poptat známých, jestli nevědí o porodnici, která je benevoletnější, třeba i mimo Prahu. Sestra co s váma mluvila měla svým způsobem pravdu, papír od psychiatra může k císaři pomoct, fobie z porodu potvrzená psychiatrem může být indikace k SC, ale konečné slovo má stejně vždy službu konající lékař. I když bys měla od své gynekoložky doporučený císař, nebo od jiného lékaře, dr. na porodním sále k tomu přihlédnout může, ale nemusí. O primárních - plánovaných císařech rozhoduje vždy pouze primář v dané porodnici.

Já měla první porod taky hodně dlouhý (2 dny od prvních bolestí), při druhém jsem byla otevřená na 5 cm už při příjmu. Manžel se divil, že 5 cm jsem minule měla až po 30 hodinách bolestí. Je to logické, u prvorodičky se nejdřív spotřebovává čípek a teprve po spotřebování dochází k dilataci, kdeždo u druho a vícerodiček oba mechanismy probíhají najednou, takže se neboj, že bys případný epidurál dostala až po dvou dnech, podle prvního porodu to neposuzuj.
No, to ti sem píšu jenom jako útěchu, kdybys nakonec nikoho nesehnala. Protože jestli jsem správně pochopila, že když nikoho neseženete, tak půjdeš na potrat, to mi zas připadá škoda, to mimčo za to nemůže. Moc nechápu ty řeči, že je lepší, když budete mít jedno dítě, než dvě bez tebe. Když nasedáš do auta, máš větší pravděpodobnost, že se zabiješ, než při porodu. Mimochodem, porod císařem nesnižuje pravděpodobnost úmrtí oproti vaginálnímu porodu.

Ach jo, mě tohle tak vadí, že si nemůže žena vybrat způsob porodu. Ono to není nic příjemnýho ani pro personál, když rodí někdo, kdo z hloubi své duše spontánně rodit nechce. Potrat legální je, plastické operace, které jsou ze zdravotního hlediska zbytečné a často stejně nebezpečné jako císař, si taky každý může zaplatit, ale toto si páni doktoři chtějí udržet ve své moci. Sice odhaduju, že tak třetina gynekologů s císařem na přání souhlasí, ale neprovádí ho, protože nechtějí mít průšvih.
Strašně ti přeju, abyste někoho sehnali.

Plně souhlasím s Ivou, i když děti ještě nemám. Z právního hlediska tento postup sice není nezákoný, ale jisté problémy tu pro doktora jsou, žalobu na něj smí vznést pouze rodič, nikdo jiný a tak určitou jistotou pro lékaře by mohlo být písemné prohlášení, že rodiče nebudou žalovat lékaře v souvislosti s následky císařského řezu, pak z právního hlediska nevidím důvod, proč císaře neprovést - toť můj názor, podpořený mým vzděláním

Nedá mi to a také přispěju, mám 2-letou dceru a také jsem se porodu bála, chtěla jsem císaře, ale netlačila jsem na to tak jako vy. Všude jsem narazila na odpor z důvodu rizikovosti (ale císař právě dělá při komplikacích, tak myslím, že těm rizikům předchází,ne?) Nakonec jsem rodila normálně (hrůza). Na pokoji jsem měla maminku, která rodila císařem. Těžko říct, která na tom byla hůř-já po nástřihu nemohla sedět a jít se vyčůrat bylo jako očistec, ona chodila shrbená, ale sedět mohla a čůrat mohla také bezproblémů.
Četla jsem o této problematice spoustu článků a dočetla jsem se, že je to způsob jak se vyhnout bolesti (bylo to napsané tak jako kdyby na tom bylo něco špatnýho chtít se vyhnout bolesti a mít dítě bez problémů). Ať se podíváte kamkoli, na cokoli všude vidíte, jak si lidé vše ulehčují a nevidím důvod, proč bychom si nemohly v 21.století ulehčit porod, proč prožívat tu bolest, když nemusíme. Když nás bolí hlava také si vezmeme prášek (ona by nás ta hlava stejně přestala bolet i bez něj nebo ne?)
Určitě jsem pro možnost volby (v jiných státech jí mají, tak proč ne u nás, když už se po Evropské unii opičíme v každé blbovině např. obaly, cigarety... tak proč ne v tomhle?)Myslím,že bysme měly mít na vybranou, ačkoli nevím, zda bych se při dalším dítěti pro porod císařem rozhodla (ale nejspíš ano)

Ahoj Ivano, moc děkujeme a i my tobě držíme palce,ať ti to vyjde.
S tou migrénou tě asi zklamu, kamarádka má zkušenost s odpovědí : a vy si myslíte, že mě hlava nikdy nebolela. - tak nevím, ale držíme palce

beruško a broučku,
myslím, že jste neměli chodit oba (už je to další svědek) a taky sestra to něměla slyšet! Neřikej nikdy, že to sama chceš,
poukazuj jen a jen na zdravotní rizika!!
Pak má ten doktor šanci,
Ti toho císaře "čestně" naordinovat.

Já mám sama pro sebe připravený plán:
1) nejprve to zkusím probrat se svojí gynekoložkou, poukážu na migrény, cévy, kyčle, trombózy v rodině, cokoliv si připrav co by mohlo být indikací k císaři atd.
2) když nic, tak až budu 4 týdny před porodem docházet do nemocnice, s tamním lékařem se pokusím domluvit, nesmí to ale nikdo slyšet! Musíte tam být sami dva!

Také je možné,
že druhý porod bude opravdu, opravdu v pohodě!!
Vím co prožíváte a držím Vám palce!!!

Pro Kláru - (nic ti nevyčítáme), dneska hned po ránu jsme navštívili porodnici, kterou máme nejblíže, chtěli jsme si domluvit termínu schůzky s primářem, kupodivu byl ochoten se s námi sejít hned, řekli jsme mu popravdě, co chceme a proč. Řekl nám, že nám bohužel nepomůže. Zato sestra, která nás vyprovázela nám poradila oddělení, kde nám jistě pomohou - psychiatrii. Prý jsem ženská tak mám něco vydržet a když jsem to zvládla jednou, zvládnu to i podruhé. To jaké to bylo už bohužel nikoho nezajímá. Zítra zkusíme ještě primáře jedné pražské porodnice a pak nevím.

Lindo,prosím tě,nemůžeš napsat název té porodnice v Brně? Taky to teď řeším a ráda bych věděla,čemu a komu se případně vyhnout,díky moc!!

Tak vám sem vnesu i mou zkušenost.První dceru jsem rodila před 13ti lety klasickým způsobem.Bylo to v Brně,nebudu jmenovat porodnici,ale zážitek z ní mám dodnes uchovaný,ale díky personálu a přístupu k rodičkám.Jako prvorodička jsem byla pro mě úplný blbec a nedali na mě v tom,že už rodím,že s tím nemám zkušenosti.Po čtvrt hodině doprošování se konečně někdo podíval a ejhle-hlavička mezi nohama.Takže rychle na sál,ale stahy přestaly a dítě se začlo dusit.Na císař bylo pozdě,takže jsem ji vší silou modrou vytlačila sama.Dnes je to zdravá holka-naštěstí.Takže trauma ano,ale jiného druhu.Druhý porod-čekali jsme dvojčata a tam je klasický porod možný málokdy.Samozřejmě jedno laicky řečeno sedělo přímo zadečkem tam kde nemělo:-))Donosila jsem je do 39týdne,kdy proběhl plánovaný císařský řez.Vzhledem k mému zdr.stavu-špatná krev a kolísavý tlak byl doporučen epidurál.Manžel byl se mnou na sále do zákroku,pak byl v té místnosti kam se nosí miminka hned po porodu.Ještě když mě čistili,tak mi donesly mimča ukázat.Ležela jsem 3dny na JIPce,dostávala transfůze,byla na tom zle.ALE-miminka jsem viděla kdykoliv jsem je o to požádala,s kojením mi taky pomohli hned jak to bylo možné.Jak jsem mohla chodit,tak jsem chodila opravdu shrbená,ale přirovnala bych to stavu po slepáku,to mám taky za sebou.Jizvička malá,nepatrná.Takže já na výběr neměla,ale rozhodně nelituju.Co se týče kontaktu s miminkem,tak jde asi o přístup personálu.Rozhodně jsem byla daleko dřív soběstačná než beruška a je jí mi upřímně líto.Je škoda,že se žena nemůže podílet na rozhodování o způsobu porodu.Vše je jen o lidech,takže si myslím,že v jejím případě byla chyba taky "jen" v lidech.Na druhou stranu a ze zkušenosti druhých vím,že každý porod jedné ženy je jiný.Nemusí probíhat stejně a předem se upínat na to,že ano chce asi pomoc psychologa.Asi bych spolupracovala i s ním.Ten epidurál je myslím možný i na požádání,takže taky možnost.Berušce přeji hodně štěstí,stále máte víc možností,hned to nebalte a neupínejte se jen k císaři...

Ještě mě napadlo, Kláro v které nemocnici pracuješ?a nevíš jak jsou na tom soukromé kliniky? Jsem skutečně schopná přistoupit na cokoliv.