Existují dnes vůbec ještě nějaké mladé maminky?

ne to je seriozní názor který ti řekne každej doktor....v 29 letech je dítě pozdě.....a nepíšu jen o svý rodině ale o všech okolo..známých i neznámých...lžeš tu lidem.....už přestan lhát

Yossarian, leváctví není problém. A pokud ta další onemocnění v rodině máš, proč jsi tedy sama měla po 30 děti????? Moje děti jsou zdravé a celá naše rodina taky. Říct, že je ve 29 strašně pozdě je fakt mimo.

Nejlepší je zabřeznout v patnácti!

No to ti řekne každej gynekolog i jeho sestra ty chytrá......nic posunuté nemám .......od 25 let se rychle zvyšuje pravd.genetického onemocnění ....a bohužel to mohu potvrdit i ze svýho života....děti co se mi narodily po 30 roce i tchýni i známým, měly problémy .....LMD, DMO, autismus, křivici, leváctví..atd

V devětadvaceti je ,,strašně pozdě"?Neharaší Ti takhle trochu?

To nemyslíš vážně. To máš posunuté tak o deset let. Ideální věk pro porod je okolo 25 let. Potom klesá plodnost, po třicítce ještě víc, po 35 máš vyšší rizika. Mít dítě v 19 mi přijde dost nezodpovědné. To bych ani maturitu neměla.

To je strašně pozdě Majko.......kolem 29 let už je velký nebezpečí genetických nemocí, který máte vy nebo on v rodině ..nejlepší je 19-23 let pro zdravé dítě.

Ja se vdávala v 27, dítě měla první v 29, druhé v 31. Podle mě ideál, jsem ráda, že jsem počkala. Ve 20 jsem byla úplně jiný člověk, hlavně jsem až do 23 studovala, kdybych měla dítě dřív, tak bych přišla o hodně věcí, tím nemyslím zábavu, ale třeba jen dospělý život sama ve dvou s přítelem a teď manželem, jisté životní zkušenosti, určitou svobodu, kterou mi vzdělání a praxe dali, dělala jsem na odborném postu, kde teď můžu dělat s malými dětmi na částečný úvazek z toho částěčně z domu přes počítač. To bych asi jako prodavačka nemohla.

No a podle toho ty překlady potom vypadají. Umím anglicky dost dobře a když vidim jak jsou u českych filmů udělané anglické titulky, no tak to mě jímá hrůza. A když se mi jednou dostal do ruky dokument kde místo Černá hora bylo přeloženo Montenegrijská republika, tak jsem šla do kolen. Takže za takovou podřadnou práci asi moc peněz na to mít dítě ve 20 nedostanu.

Nepotřebuješ - záleží na tom, pro koho překládáš.Třeba kdybys chtěla dělat pro vládu, nebo něco podobně striktního, tak ano.Ale třeba většina nakladatelství nebo noviny přijímá bez toho.

No ale minimálně překladatelskou zkoušku potřebuji a to chci kolik holek ji ve 20 má. A pokud ano nejsou to zrovna typy co hned chtějí dítě.

Ne, na to vůbec nepotřebuješ vysokou školu. Na to nepotřebuješ ani maturitu.Stačí předložit nějaké svoje překlady / programy a je to větší důkaz, že (ne)umíš než dvacet diplomů.Dokonce znám programátora, kterému nebylo ani patnáct, takže musí pracovat načerno - zaměstnaný je jakoby jeho otec, ale jen odevzdává synátorovu práci.

A jak se ve 20 stanu překladatelkou nebo programátorkou? Nepotřebuješ na to náhodou vysoku školu?:)))))

Vůbec mi to nepřijde divné, hlavně pokud je dotyčná vyučená, nebo má nějakou práci, která se snadno dělá z domova (překladatelky a programátorky na straně jedné, farmářky a řemesla na straně druhé). Dámy, které si pořizují dítě ve dvaceti když se jim povedlo klofnout bohatého Germána schvaluji o něco méně (mám za to, že oba rodiče by měli být schopní se o dítě postarat nezávisle na tom druhém), ale pořád dobré. Asociální případy, které mimino považují za živou panenku nechávám stranou; myslím si, že je to zvláštní případ debility, který je na společenském prostředí nezávislý.Někdo vrazí svůj čas a peníze do cestování, jiný do hudby, další do sportu, a ještě další do dětí. Následování jakékoli módy je v tomto ohledu špatné.

No podle toho co čtu v poslední době na některých diskusích mám pocit, že je jich plno. Většinou se vyznačují následujícím = napíší ti, že pokud ještě v 25 nemáš dítě, jsi sobecká kariéristka. Některé mají bohatého manžela nebo byt od rodičů, takže bydlení nemusely řešit. Jiné si pořídily dítě brzy, školu nedodělaly, partner už většinou zmizel, bydlí u rodičů nebo mají státní byt a nadávají na stát, jak nepodpoří mladou rodinu.

Rozhodně není dobrý mít dítě v tom a tom věku, protože je to v módě, nebo to doporučují čtyři doktoři z pěti... Každý si má rodinu pořídit, až bude sám chtít, až najde partnere, který mu vytvoří zázemí, které je nutné a dokážou se o dítě postarat.Někdo se tam dostane ve 20, nekdo ve 30, někdo později a někdo vůbec ne.Pokud tím neublíží ostatním (dítěti, rodičům, kterým zůstane na krku, partnerovi, sobě - protože to nezvládá, daňovým poplatníkům, protože zůstane roky na dávkách atd...), ať si má každý kolik dětí chce a kdy chce...Pro mě osobně je ve dvaceti nesmyslně brzy, ale když na to má někdo zázemí, tak proč ne.

Ahojky holky,děkuji za vaše...Ahoj, tak v tom mame stejny :) Muj přítel jemu je 28 a mně je 21 taky. Taky docela hodně mluví o dětech. Nechodime moc dlouho a určitě bych s dítětem počkala rok nebo 2 roky než začnu aspon pracovat. Ale nijak prostě na mně jde taková myšlenka že bych chtěla mít taky mimčo :) Přítel ma velky vliv na mně. :)

Tak já se přidávám ještě váhavě o těhotenství vím teprv pár dní. Miminko si přeji již dlouho, již od malička jsem chtěla mít dítko ve 20, protože i má maminka mě měla ve 20 letech. V devatenácti jsem začala přemýšlet, že by to bylo drsné mít mimčo tak brzo, že si tak trochu nevím občas rady sama se sebou, natož abych se postarala odpovědně za mimo, ikdyž zrovna to by šlo, ale zda by mi nechyběl můj oblíbenej rozruch a já nebyla smutná, že se nemůžu věnovat jen sobě. Ale i tak po miminku jsem toužila dál. Vždy jsem byla rozumově svým způsobem napřed, ale i trochu pozadu. Dneska je mi 21, s přítelem jsme spolu 4 roky a 2 roky spolu bydlíme. Přítel je o 18 let starší – moc se mi holky nesmějte, to se stane, že se lidi milují i tak – je zaměstnaný, poměrně dobře vydělává, mimčo by bral klíďo až za rok, když bychom měli úplně doděláno na baráku, ale i teď se na něj moc těší a už se o mě stará po pár dnech těhu. Vím, že do třech měsíců je vše stále nejisté a nemělo by se o tom ani moc mluvit, jenže já nad tím vším pořád přemýšlím.Mám za sebou gympl s maturitou, ale ta v dnešní době nestačí, takže jsem na VŠ v prvním ročníku. Vše se začalo hezky rozjíždět a zvykla jsem si na školu, lidi i novou situaci. Je to zase jiné, jsem typ, co miluje den, kdy se něco děje, nejraději bych pořád chodila na kafe, na výlety, do kina, do parku na procházku a tak různě. Začalo mě bavit cestování, protože jsem se po několika letech konečně dostala zas do ciziny, s kámoškama do Paříže – to Vám povím, to bylo naprosto úžasný. Prostě jsem pohodlná a začalo mě to bavit. Dlouho sním, že se dostaneme ven i s přítelem, letos už to mohlo být. Co tím chci vlastně říct? Miminko je můj obrovský sen, ale najednou je tu i sen určité „volnosti“, když to zobecním. Ale ty dva sny mi nějak zatím nejdou dohromady. Říkám si, že všechno jde, když se chce… ! Už jsem měla plány na prázdniny, nějak tu dovču a na podzim do Říma zase s holkama. Plus se obávám, ja zvládnu školu, ale rozhodně ji chci a musím dodělat, prostě bohužel, bez vysoké školy být nechci a nikdy nebudu nic moc. Je to opravdu teprve pár dní, takže se mi to pořádně neuleželo, ale je to obrovský šok, i když miminko moc chci. Zatím nemám žádné radostné ozvy z okolí, asi to mi to přivodilo, že je mi tak divně. Kamarádka, stojí za mnou, ale sama říká, jestli to nechci nechat na později, že i třeba ona se mnou měla plánů ještě spoustu. Taky moje maminka je z toho zklamaná, než úplně naštvaná, že jsem mohla vydržet po škole, že nemám praxi a pak jak najdu práci, že nebudu mít mateřskou, že chtěli, aby jsme s nima – rodičema – jeli na pořádnou dovču konečně, že nedodělám školu, a celou dobu mi opakovala, že jsem blbá – ale to ona říká často, ale nemyslí to špatně, jen obranná reakce. Ale pořádně mě ani neobejmula, když jsme se loučily, málem jsem začala pak brečet za volantem. fuj. Takže o to je to pro mě těžší, že je ze mě moje milovaná maminka zklamaná. Vím, že není radno se v tomhle ohledu koukat na okolí. Jen jak je to čerstvé, tak je to pro mě náročné. Už je mi týden hrozně zle, moc mě tlačí bříško a jsem z toho už pěkně nervní a naštvaná, prášky si žádný brát nechci, je to pěknej hnus K věci: chtěla jsem se především poradit, co se týče té školy, kdo máte zkušenost s doděláním VŠ s miminkem, to je pro mě nejspíš nejdůležitější. To je můj hlavní dotaz, i když se tu už vykecávám dost dlouho. Moc, moc děkuji a snad nikoho nepohoršuji svým váháním. KarličkaP.S.: čtu to po sobě, nic už neměním, ale na vysvětlenou musím ještě uvést, že jsem o tom takhle s nikým pořádně nemluvila

Ahojky,chtěla bych se vás...mě je 28 a děti ještě nemám.Ale mám kamárádkuta je o rok mladší a má děti dvě. Prvního chlapce měla když jí bylo 19 a osm měsícůdrouhé má holčičku ve 24.letech a s manželem který je o rok starší jsou spolu už sedm let

Soni, to není absolutně tím. Takhle si ubližují a žírlí na sebe i praví sourozenci. Většinou při správném přístupu rodičů se to do 6 měsíců spraví.Nečetla jsi říjnovou Betynku?, psali tam o tom. Vůbec tu nejde o tebe a ni o to, že jsi mladá.Je to normální reakce na sesazení z trůnu, takzvané.