Existují dnes vůbec ještě nějaké mladé maminky?

Ahojky holky mě je čerstvých 20 a mam 1 a pul letou holčičku Anitku ted sem si našla přitele a ma 5 letou dceru Vanescu.myslim ze je dobry počkat do 25 let na prvni mimi,i kdyš jsem to zvladala s moji dcerou bez problemu tak ted sem zoufala Vaneska žarli na Anitku po taji ji ubližuje a ja nevim jak na to je to k zblazneni sem hold ještě asi moc mlada Sona

Jo, Markétko, za palečky díky moc, ale myslím, že bych se tu objevila s podobnou zprávou nejdřív tak za rok. :-))

Markétko, gratuluju k dětičkám.:-) Já vím, že někdy je pomoc lékařů nutná a je skvělé, že jde věda dopředu a že dá pomoct čím dál víc. Já třeba taky nemám jistotu, že je můj muž ok. Ale vzhledem k prognózám přece nebudu riskovat, že zjistíme na prahu 40, že má problém, jehož řešení zas zabere nějakou dobu. K příběhu té paní: Tak to je draze zaplacené miminko. Ve všech směrech.Martinko, jasně že. Máš život před sebou a užiješ si jistě ještě dostatečně různě. Malá je určitě ráda, že má mladou pěknou energickou maminku, která všechno zvládá a co si budeme povídat, s věkem přichází nemoci, navíc člověk jak si zvykne na určitý způsob života, tak už pak není nejpružnější a nevyspání mnohem hůř snáší, než když je mladý.

ahoj...je mi 22,jsem vdaná,mám roční dceru,chtěla bych ještě studovat vysokou školu,tak snad se to podaří...holčička byla plánovaná a chtěná a jsem ráda,že ji máme...nikdy bych ji za nic nevyměnila...ze začátku to bylo těžké,malá vůbec nespala,takže obří unava a tak..zaplatpánbůh za manžela...ale stejně unavená a možná ještě víc bych byla v 35...když jsem chodila do porodnice na monitory,tak se tam na mě všechny nastávající maminky a že jich tam bylo 99% ve věku od 30 výš dívaly poněkud divně...na dnešní dobu nezvyklé..ale mě je to fuk...já jsem si užila dost,na nějakou dobu mi to stačí a pak s tím zase začnu a nebude mi přitom 50...budu s dcerou chodit do klubu a nebude se za mě muset stydět :)

krásně si to napsala Kačko, život není jen o kariéře, jsou i jiné priority a děti k nim patří na prvním místě. Setkala jsem se na klinice se spoustou bezdětných párů, kteří nejdříve cestovali, budovali zázemí i kariéru a nakonec si tzv. udělali čas na dítě...divili se jak je to možné, když teď mají vše a dítě chtějí- nepřichází...ale to se nedá naprogramovat, to musí osud i příroda zařídit...pak tyto páry investují nemalou částku financí do umělého oplodnění a jsou nešťastné z výsledků,které neodpovídají představám. Setkala jsem se s paní, která jako mladá podstoupila 3 interupce, dítě se jí nehodilo do života a pak na klinice sbsolovovala 9 pokusů o um. oplodnění. Naštěstí ten poslední pokus vyšel a ona se může radovat z miminka. Také jsme prošli tímto kolečkem, kdo o tom něco slyšel ví, jak je to psychicky náročné. V našem případě byla na vině nepohyblivost manželových spermií po prodělané léčbě. Doktoři nám řekli, že je to již definitivně na celý život. A tak po prvním SCSI se nám podařilo počít synka. Je zdravý a šikovný, nyní bude mít 14 měsíců a v květnu mu přibude sourozenec, zkrátka příroda nás překvapila a my se staneme rodiči přirozenou cestou...zkrátka Kačko, někdy je potřeba lékařů a někdy si příroda pomůže sama. Budu ti držet palečky a čekat až se jednou na diskusi objeví tvá zpráva-jsem těhotná...:)))

kk, díky za podporu, já si ve svém okolí připadám spíš jako exot, když nechci dát přednost kariéře, cestování a vydělávání peněz. Do mého života prostě děti patří, tak nebudu pokoušet zbytečně osud tím, že to budu odkládat, když to nebude nezbytně nutné. Jak funguju vím už teď, takže až bude možné mít mimi, prostě si jen přestanu plodné a neplodné dny úzkostlivě hlídat a nechám to na přírodě. Mimi ví, kdy má přijít. Zrovna včera jsem se dověděla, že kamarádka, co se snaží už 4 roky (přirozeně, s umělým nesouhlasí), čeká miminko. Bude jí akorát 30. Říkám si, že i tak to čekání muselo být těžké a co teprve, kdyby programově čekala třeba do 35 a nedařilo se jako teď nebo ještě hůř. Svůj názor si vymluvit nenechám. Nejsem nezodpovědná, jen mám jiné priority. doufám, že bude všechno v pořádku. Díky za všechny odpovědi a měj se krásně.:-)

Kačko, myslím, že máš na svůj věk v hlavě srovnáno velmi dobře.:)Přesně jak píšeš, všeho s mírou, nic se nemá přehánět. Jít proti přírodě, vlastnímu tělu, není dobré. Ale nic si nedopřát je taky nesmysl - to je život na houby. Občas si zahřešit něčím nezdravým je potřeba.:)))Nelam si s tím hlavu. Dost času zatím máš. Stačí ti jen nečekat s dítětem příliš dlouho. Měj se.:)

Jsem na tom podobně jako mašlička - dítě v 18ti, dnes mi je 37. Samozřejmě nebylo plánované, přesto jsem nikdy nelitovala. O kamarádky jsem nepřišla, našla jsem si nové, sice o nějaký rok starší, přesto kamarádíme dál. Tvrdilo mi tehdy okolí, že jsem si zkazila život. Nikdy jsem ten pocit neměla, dokonce jsem ráda, že mám ve svém věku a vzhledem k dnešní době odrostlé děti.

Dítě jsem měla v 19 (teď je mi 44), přišla jsem v té době o všechny kamarádky, protože jsme se prostě na pár let myšlenkově rozešly. Tenkrát mě to mrzelo, byla jsem "vyhoštěná" ze světa většiny. Dnes jsem za to ráda-ještě má člověk věk, zdraví, elán, chuť, ... užít si života, peněz a vlastně i svobody, protože rodina už zdaleka není tak svazující.Nedovedu posoudit, zda je lepší mít dítě dříve nebo později, oboje má svoje klady a zápory, ale to nepříjemné, co tak velká změna v životě přináší, si stejně každá musíme v určité fázi života "probolet".

Díky oběma. Tak to vypadá, že jsem ok. :-)Nemocná nejsem ani moc nebývám, dodržuju všeho s mírou, ovuluju pravidelně a snažení hodlám pojmout tak, že prostě přestanu hodnotit plodné a neplodné dny jako teď. Prostě to necháme plynout. Nás do toho nic netlačí, máme komfort dostatku času. Říkám si, že do roka budu v pohodě, stresovat můžu až potom.

Kačko, určitě ti nejlíp poradí tvůj gynekolog. Ale obecně určitě platí dodržovat zdravý životní styl - průběžně samozřejmě - pokud možno.:) Dost spát, nepožívat příliš alkoholu, žádné drogy, pokud možno nekouřit. Zdravě jíst (např. zmiňovanou kys. listovou bych si dopřávala v zelených salátech, brokolici, růžičkoévé kapustě, špenátu.....raději než v pilulkách a i v době, kdy neplánuju otěhotnět), rekreačně sportovat, nebýt dlouhodobě ve stresu. Na stavu našich vajíček se určitě hodně podepisuje, co jíme, co dýcháme a jak často se pohybujeme venku na čerstvém vzduchu. Stálý pobyt v uzavřených (zvlášť klimatizovaných budovách s množstvím elektrospotřebičů) také nedělá celkovému zdraví nejlépe.Zkrátka životní styl Bridget Jones není to pravé.:)))Tvůj gynekolog s věkem prvorodiček říká přesně co moje doktorka (když jsem se jí ptala, proč dnes tolik žen rodí císařským řezem, řekla mi, že je to ve většině věkem, že ve 30 jsou už de facto na první dítě staré. Že ještě před 10 lety měla v ordinaci prvododičky kolem těch 25 let.) A já si myslím také, že ideál je 20 - 25 let. Ale dnes se ta 20tka asi těžko dá dodržet. Holky studují déle a alespoň částečné zázemí pro dítě - mít kde bydlet a aby otec dítěte slušně vydělal a uživil chvíli celou rodinu, to se skoro nikomu kolem 20ti nepovede. Když výrazně nepomohou rodiče nebo si nevybere mladá žena pracháče, když si mladý pár musí poradit hlavně sám, tak nevím.I u mužů hraje věk trochu roli, u žen mnohem výraznější - nich je věk podstatný.

Kačko, především jakákoliv infekce ať už neléčená či přeléčená se podepisuje na vnitřní reprodukci každé ženy. Všeobecně se doporučuje před plánovaným početím kontrola moče, krve a ultrazvuk vaječníků, dělohy i výšky sliznice v době ovulace. Záleží na psychice ženy i na tom zda je či není pro nějakou nemoc léčena. Doporučuje se netlačit na pilu a nepočítat stále plodné i neplodné dny, nebýt ve stresu, užívat si milování i blízkosti partnera a nedělat z početí vědu. Příroda i tělo učiní své v tu patřičnou dobu. Docela mne pobavilo přečtení jedné diskuse, kde mladé dívky si sdělovali, že už půl roku se snaží a ono nic...nezoufejte, je to normální...nenormální to začíná být teprve po 2 letech snažení, kdy se doporučuje pro jistotu kontrola ve specializovaném středisku. Jinak ženě se doporučuje brát 3 měsíce před početím kyselina listová, muži stačí vitamín E spolu se zinkem a selenem. Samozřejmostí je minimum stresu a správně vyvážená strava. U muže se opravdu vytváří nové a tzv. čisté spermie za 6. týdnů, žena je tzv. připravena ihned, je li zaručena pravidelná ovulace. K jejímu zjištění se dají v lékárně zakoupit ovulační papírky. Říká se že žena je schopná ovulace až do doby přechodu, ale kvalita i počet ovulací klesá prudce po 30 až 35 věku, samozřrjmě je to individuální a jsou i ženy, které po 40 mají v pohodě mimčo a bez snažení:)))

kk: A co se nejvíc podepisuje na stavu vajíček? CHlapi to mají jednoduché, i špatný spermiogram se může dodáním kvalitní stravy a vitaminů zlepšit, ale my vajíčka máme jen jedna.Nedávno jsem viděla diskuzi s gynekologem a ten říkal, že biologicky je na dítě žena nejlépe připravena (tady nejméně komplikací pro ni i dítě) mezi 18 a 26 lety. Jenže průměrný věk prvorodiček je v ČR už jaksi jinde.

Markéto, napsané jsem myslela tak, že se vyš. plodové vody nedělá mladším ženám než 35, když se v rodině nevyskytuje postižení, které se tímto dá odhalit. Možná to nebylo srozumitelné.Hodně věcí se pozná nebo dá odhadnout, ale víc se jich prostě nepozná.Pochybuju, že se někdo rozejde s plánovaným otcem svého dítěte, když zjistí, že je také alergik. Dítě má téměř 100%pravděpodobnost, že bude také alergik a těžké formy jsou také velká zátěž a nežije se s tím moc příjemně.Jak jsou na tom konkrétní psychické poruchy, nevím. Vím jen, že sklony k sebevraždám se dědí. Oboje se nemusí projevit u mladého člověka, ale klidně později, když už lidé děti mají, takže ani nejde vždy plánovat a všechno dopředu zjistit.Jsou i ženy, které odmítnou odběr plodové vody, i ženy které si nechají dítě po znásilnění nebo incestu a milují ho. Nevím, jak bych se zachovala v případě znásilnění. Genetika je mocná. Dědí se lecos, včetně sklonů k alkoholismu, dyslexie, hyperaktivita, taky třeba sklony k vysokému cholesterolu (to už je znát u dětí) a následné kardiovaskulární problémy s tím spojené...... je toho moře. Často se ukáže, že potomek mohl zdědit něco po předcích až dodatečně. Ne že by to někdo tutlal, ale prarodiče to ani nanapadne říct, dojde jim to až zpětně.Pak se vyskytují paradoxy. Např. já i otec mého syna jsme jako malí měli potíže s kyčelními klouby. V naší generaci to bylo běžné. Byl předpoklad, že tentýž problém nastane u našeho dítěte, proto jsme ho hned po propuštění z porodnice nesli na orthopedii, at nám ho vyšetří, nechtěli jsme ani čekat na běžný postup - vyšetření kyčlí později. Naše dítě nemělo s kyčlemi žádný problém. Takže i u jasné dispozice, to tak nemusí být.Obecně platí, že když chce mít zdravé dítě muž, tak na věku tolik nezáleží a stačí, aby 6 týdnů před plánovaným početím zdravě žil. za tu dobu se mu utvoří uplně nové spermie.Žena má vajíčka v sobě od narození a spolu s ní stárnou a podepisuje se na nich její celoživotní styl. I to je jeden z důvodů, proč s dětmi příliš neotálet, ideál je někde kolem 25 let.Zdravé dítě vám nikdo nezaručí, ale mladší maminky mají menší pravděpodobnost všech komplikací.Kdo má obavy, měl by je probrat se svým gynekologem. Známé dědičné nemoci mu vyjmenovat a on by vám měl poradit. Jinak se nebojte dopředu, mnohem víc dětí se rodí zdravých (nepočítám drobné potíže, které má skoro každý).

Přidávám se k těm, co obdivují ženy, které mají postižené děti. Já sama nevím, co bych dělala. Možná podle toho, o jaké postižení by se jednalo. Ale těžko říci.Z mojí strany žádné nemoci ani nic podobného není, tedy nic vážného (citlivou kůži a moji lehkou alergii moc nepočítám, to už jsou snad běžné věci bohužel) ze strany manžela něco málo je, Crohnova nemoc, celiakie a manžel sám měl v dětství vážnou nemoc, název si nepamatuju, ale šlo o nemocnou kyčel. Dědičné to prý ale není a léčba skončila před 20 lety. Pro jistotu chci mít děti radši dřív, dokud jsem mladá a zdravá, nechci zbytečně přilévat oleje do ohně. moje švagrová se snaží o první dítě teprve teď, po 35 a nevím, jestli si vůbec uvědomuje všechna možná rizika. Samozřejmě věříme, že mimi brzy bude a bez problémů, ale nechtěla bych být v situaci, kdy bych si vyčítala, že jsem neměla čekat a kdo za to může. Radši tedy dřív, než později. Pokud to jde.

No já se na to ptám proto, že já jsem měla u obou těhotenství všechno v pořádku , ultrazvuk i krev ,všechno ....a druhé dítě se mi narodilo postižené - měla DMO a byla hypotonická tolik, že měla silný strabismus a záhy několik operací a po mnoha letech se ukázalo, že je autistická a že má psychotickou dekompenzaci ......takže Downův to být nemusí a legrace to stejně není......nakonec jsem zjistila, že manžel to má v rodině a že mi to zatajili ......až v 15 letech dcery tohle všechno vyšlo najevo ......tím nechci nikoho strašit, možná kdybych byla všímavějšív jejich rodině , došlo by mi to dávno ....ale na tom je vidět, že z těch vyšetření se všechno nepozná .

odběr plodové vody se dělá nejen matkám starším 35 let, ale i maminkám s genetickým zatížením, či po absolovování pozitivního skríninku! Sama čekám 3. mimi a bude mi 34 let, protože jsem měla naštěstí vše v pořádku, na genetickém ultrazvuku, který provádí špičkoví lékaři ve velkých nemocnicích či rizikových poradnách jsou schopni rozlišit první vady kolem 12 Tt. ve 14 Tt. se provádí odbět z tzv. choriových klků- jde o předběžný odběr, kde jsou schopni lékaři okamžitě rozhodnout o pokračování či přerušení těhotenství. Jinak odběr poldové vody se provádí v 16 Tt. a dokáže určit až 95 procent genetických vad a poškození plodu. Psychické postižení se nepozná- to je dáno průběhem těhotenství či rodinnou anamnézou. Proto se třeba nedoporučuje mít děti páru, který má v rodině u obou rodičů maniodepresivní psychózu a pod. Nejsem odborník, ale se vším co tu popisuji jsem se setkala ve svém osobním životě a nedokáži dát jednoznačbnou odpověď zda bych byla schopná mamča a postarat se o postižené mimčo. Nejspíše bych volila variantu odejmutí plodu v časném stadiu...jsem sice osobně proti potratům, ale v tomto jediném případě dokáži ženy pochopit. Samozřejmě jsou tu i aspekty trestných činů, jako je znásilnění a incest- v tomto případě nelze o ničem jiném asi uvažovat. Nějak si nedokáži představit ženu, která prošla znásilněním, že se bude radovat ze svého nechtěného těhotenství a milovat plod nedobrovolného početí...co se týče diagnostiky Downova syndromu, je naše republika naštěstí na špici. Díky školeným lékařům a kvalitním přístrojům lze toto postižení diagnostikovat opravdu v ranném stadiu , tedy již mezi 10 až 12 Tt.

Co se týká postižených dětí, tak skutečně starší matky mají větší procento postižených. Ale nevím o kolik víc, nejsem lékař. Pokud jste zdravé a v rodinách otce ani matky dítěte se např. Dawnův syndrom nevyskytl, je malá pravděpodobnost, že takové dítě budete mít. Vyšší riziko je u matek starších 35 let, těm se také doporučuje odběr plodové vody - kvůli Dawnu. Když se v rodině nevyskytuje, mladším ženám se odběr nedělá.Velká dědičnost je třeba u rozštěpů.Nemusíte se obávat zbytečně, pokud se v rodině žádná závažná onemocnění nevyskytují.Poraďte se s vaším gynekologem, měl by s vámi probrat rizika a rodinné anamnézy - i nemoci a postižení patří do genetiky.Myslím, že se toho dopředu moc poznat nedá, ale vážně postižených dětí se relativně zdravým lidem zas tolik nerodí.Před matkami postižených dětí smekám, to je celoživotní oběť a zápřah. Mají to o to horší, že málokterý muž vydrží. Otcové postižené děti často opouštějí, snáší postižení dítěte hůř než ženy. Matky postižených dětí na ně zůstávají většinou sami.

To je asi riziko, nic není stoprocentní, ale pokud je alespoň nějaká možnost, tak jí rozhodně využiju. Docela se toho bojím.

Ale já jsem tu někde četla, že maminky měly třeba všechno v pořádku, krev , ultrazvuk a měly potom postižené dítě ......dá se nějak poznat třeba autismus, který myslím není genetická vada, ale je dědičný ....nebo psych.nemoc??