Matka mě každý den otravuje

Stáří je myslím nejhorší etapa života.Já něco podobného zažila s maminkou.Všem nadávala,nechtěla léky,umýt,nakrmit.Bylo to moc vyčerpávající,protože tu mámu máte rádi a nevíte doslova co dělat.Také jsem se nabrečela.Byl den,že jsem si přála,aby umřela - pak se to stalo.Já ji přála jen klid na onom světě.
Nikdo,kdo takovou situaci neprožije - nepochopí.
Ještě vás lidi i příbuzní pomluví,že se o něho nestaráte apod..
I teď jak o tom píši je mi těžko a už je to 7 l-

Lucko, Tvůj dědeček už asi...Michale, to není demence, on je zlý pořád. Jednoho vnuka si oblíbyl.Mě a bráchu nikdy neměl rád. Nahlas říkal, že už jednoho vnuka má a to mu stačí. Když jsme přišli za babičkou, vyhazoval nás ať táhnem. Ale po našich rodičích chce, aby se o něho starali. Je zdravý, s ničím se neléčí, ale chce aby náš táta /syn/ u něho spával. Je nám ho líto jako starého člověka.

já mám jen mamku.Dlouhá léta vdovou,vše sama,vždy po nás vše upravovala.Nyní má po 80letech,nastaly problémy s nohami.Nezvládá ,neudělá to co dřív,my se můžem snažit jak nejlíp dokážem.Nic není dobře,vše je zle.Ona to tak,my plýtváme.
Věřím Vám,že člověk by nejraději seděl doma,nebo někde se bavil.
Ale je to matka,kdoví kolik ještě času jí zbývá,tak se překonáme chodíme za ní.
Ale domů jdu vážně,někdy se slzami v očích.To mi je k 60letem.6e se svou vlastní rodinou,vnuky už jsem též leda co žažila.

Lucko, Tvůj dědeček už asi trpí nějakou demencí... Občas si říkám, jak dopadneme my, až budeme staří... Poradit ale neumím.

Mám problém s mámou, každý...Chtěla bych obnovit tuto diskuzi. My máme dědu. Je ročník 1919. Sám říká, že do tohoto světa nepatří. Preferuje svého jednoho vnuka, kterému odevzdává část důchodu. Smrdí, ve svém domě nevětrá a jen nadává, vyčítá, zvedá prst a řve: Však vy ještě uvidíte, poscípete ve III světové válce. Děláme si výčitk, že je to přece náš děda, ale z návštěv jsme vždy otrávení a je nám z něho zle.Teď jsme ho neviděli měsíc, budou vánoce a my nemáme chuť ho vůbec kontaktovat. Má někdo podobné trápení jako my?

Kdepak hm, u nekterych matek (u hodne matek, co jsem videla) je i materska laska podminecna. Vetsina holek si porizuje dite proto, ze nevi, co se sebou a chce, aby ji dite naplnilo zivot - a podle toho to pak vypada, kdyz se to dite chce osamostatnit.

Až nebudete mít ani tu svou "blbou" matku, tak snad si teprve uvědomíte, co jste ztratily. Ostatní lásky než je mateřská, jsou pomíjivé a podmínečné....

Velmi dobře to znám, má...Nono - musis se z toho kolobehu vyvazat. Vidis i tady z prispevku, ze vetsina lidi uvazuje stylem "udelam ti laskavost, a proto se budes chovat podle mych pravidel". Ja mam taky takovou mamu, ktera mi argumentuje i tim, ze mi jako batoleti menila plenky, a za to ji mam byt vdecna - kdyz se s ni nechci treba vykecavat po telefonu, kdyz mi zavola do prace.
Najdi si spolehlivou pani, ktera ti dceru pohlida. Nebudes na mame zavisla, prestanes si pripadat jako male dite, zvysis si sebevedomi - a pak si i ty smeny budes schopna vyjednat lepe, nebo si najdes jinou praci ... Jde o to zacit, osamostatnit se, smirit se s tim, ze nikdy nebudes mit mamu, ktera te bez naroku podpori a bez vycitek ti pomuze, kdyz se to nebude darit. Je nutne mit kolem sebe sit pratel, kteri te podpori - a v jistem smyslu ti tu chybejici rodinu a domov nahradi. Ona to mama treba nemysli spatne, jenom je sama nezrala a zavisla - ja jsem s mamou vychazela, kdyz jsem byla mala holka a delala jsem, co maminka nakazala, ale od puberty s ni bojuju - kdyz jsem byla na skole, tak mi bylo neustale bylo pripominano, jak jsem na ni financne zavisla, kontrolovala me jak hlidaci pes, lezla mi do osobnich veci, hrabala se mi beze studu v penezence, aby vedela, kolik mi zaplatili za brigadu, bez zaklepani mi vstupovala do koupelny (mne bylo 22 a bylo mi to nanejvys trapny), kontrolovala mi odpadky v kosi, aby vedela, ze pred ni nic neschovavam. A to jsem nebyla zadna obtizna dcera - studovala jsem vysokou skolu, pracovala jsem a chodila jsem se spoluzakem. Ve 23 jsem se z toho psychicky slozila a nasla si psychologa. Nakonec jsem to vyresila tak, ze jsem se odstehovala do zahranici, nasla si praci, pak i partnera - a zacala v podstate znovu. Dneska je mi 34, jsem vdana, ale nemam deti; mam silenou hruzu z toho, ze bych zase byla na nekom financne zavisla, ale treba se to jeste srovna. Rodice si bohuzel nevybirame.

Źe ti hlídá matka dceru,...Když ale ONA má špatné směny a navíc je špatná doba...ale už poněkud dlouho 36 roků! Tak co má chuděra dělat???

Velmi dobře to znám, má...Źe ti hlídá matka dceru, to je ti dobré, ale slova dobrého pro ni nemáš. Tak na ní nic nechtěj a potom si můžeš postěžovat.
Vypadá to, že ji spíše vydíráš ty. Budfeš asi pěkný pokrytec.

Velmi dobře to znám, má matka mi dělá to samé a to je mi 36 let. Psychicky mě deptala od dětství. Citově mě vydírá, má mě úplně v hrsti, jelikož mi hlídá dceru pokud nepřijdu z práce.Nakoupit jdu raději potom s dcerou než poslouchat výčitky o pěti minutovém zpoždění. Takoví lidé by za žádnou cenu neměli mít děti.Nejhorší je, že pro sousedy, ostatní členy rodiny jsou úplně úžasní. Mění se až s vámi zůstanou sami. Bohužel mám velmi špatné směny,
kdybych měla jinou možnost, kdo by mi dceru pohlídal neváhala bych. Nikdy bych už jí nechtěla vidět. Dnes je ale špatná doba, nechejte dítě u "cizích"? Nikdy nevíte. Někdy si říkám, že z holky udělá to, co udělala ze mě. Nešťastného člověka.

Přiznám se, že vše jsem nečetla, spíš jen začátky.
Matka byla konečně na operaci kyčle. Jenže duševní stav je nějak stejný. Každý den je dokola slyšet bolí mě koleno, záda, kyčel, to mě to bolí...Nechá se obskakovat a péči o svou osobu již bere jako součást náplně dne. Někdy jí jdu společně na ruku s otcem, někdy se bouřím a hned jsem ta špatná.
Narozdíl od otce jsem schopná jí naznačit, že má přehnané reakce. Pak jsem ta špatná, ale já se nehodlám přetvařovat a být jako zbytek rodiny, kteří jí nic neřeknou a za zády si stěžujou.Něco na způsob, že se chová jako rozmazlený dítě a chudák táta aj.
A co já? Nakonec jsem špatná, když jí řeknu svý, hned jí ubližuju, postěžuje si otci. Většinou jsou spolu "proti" mně, jindy si otec stěžuje, že se jen válí. Navíc na pořádku nelpí, všude skladováky nebo bordel.
Nebaví mě furt po nich uklízet, argumenty padadají, ať jsem nikdo neleze. Nebo to je moje domáctnost, pořiď si svojí.
Naštěstí se na tom pracuje a říkávám si, pak ať se tam třeba zavalí:)

Jo, přesně tak. Mě máti taky "krmí" hovadinama, jak za komoušů.....a přitom se obecně ví, že byla funkcionářka na vejboře:)
No, dneska je tvrdá katolička a pere se za zákaz komunismu, internacionalismu, multikulturalismu a hlavně potratu, krmení černejch v Africe a v Thajsku a podobný oblíbený věci správného českýho věřícího. Na moje děti je ale jako saň...
Telefonuje mě třeba 20x denně, většinou kraviny typu zdražený jízdný v autobuse nebo plíseň v paštice...:)
Prostě to neberu. Do kanclu mám stejně mobil a e-mail. Je to tak lepší, než nekonečné hádky na téma úcta ke stáří:)

AJAJ,TA POSLEDNÍ VĚTA BYLA TA PRAVÁ.UŽ TAK SI ŘÍKAM ŽE TEN ŽIVOT NENÍ ,LEHKY,A JEŠTĚ K TOMU POSLOUVHAT RODIČE ,JAK JE VŠE NEGATIVNÍ UŽ MNĚ NEBAVÍ.MAJÍ KOLEM 70 LET,MAJÍ VŠE,CO ZA KOMUNISTŮ NEMĚLI ,ALE STĚŽUJÍ SI STÁLE A POŘAD SLYŠÍM A BUDE HŮŘ!!!!

Taky jsem si s mámou užila svý, byla totiž vychovaná v tom, že ona je "někdo" a že se z ní každej musí pos...t. Pracovaly jsme obě u jedné firmy, takže to bylo tak 10 telefonů za směnu- to musím vidět, co zrovna dělám a tenhle řekl tohle a po práci potřebuje tohle a tamto atd.. prostě lahůdka. Po roce jsem odešla dělat úplně něco jiného a jinam.Naštěstí tenkrát mobily nebyly. Když jsem pak byla odstěhovaná a na mateřský, nejela jsem domů 3/4 roku a jen párkrát zavolala z budky.Jenže šla do důchodu a my už jsme měli telefon a bylo zase to samý, chtěla mi organizovat život.6e v sobotu musím přijet a udělat něco, někam jít apod. Tak jsem jí jasně řekla, že nemám na starosti jenom jí, a že přijedu až mě se to bude hodit a na tak dlouho jak já budu chtít a dělat že budu co já budu chtít. Asi 2 měsíce se mnou nemluvila a pak už začala, že by potřebovala něco a že to ale počká až se mi bude chtít. Mobil jsme jí pro jistotu nenaučili, ale píše maily a já ne ně reaguju až já chci.Špatné povahové rasy se ke stáru ještě zhoršují, to se nezmění. Je ale potřeba je postavit před tvrdou realitu: Jsou sice rodiče, ale nejsou mým středem světa - tím jsou moje děti.Nezbytná pomoc ano, ale nenechat se terorizovat. Když to nepochopí, je to jejich problém. Radši zaplatit pečovatelku apod. než se zbláznit.Ale když jsou normální, udělám pro ně první poslední.

Tak to my máme problémy s oběma rodiči. Já a sestra se už několik let s matkou nebavíme, protože její chování bylo fakt už neúnosný. Teď začali problémy s otcem. Už rok si neustále stěžuje na nějaký zdravotní problémy. Jednou ho bolí ucho, podruhé loket, potřetí něco jinýho. Furt se mu něco nelíbí... politika, sousedi....Sestra je na mateřské, takže většinu dne doma. On jí tak 3x denně volá kvůli úplným kravinám a nebo což je ještě horší k ní s těma kravinama chodí opruzovat. Vůbec snad nechápe, že má malý dítě který potřebuje pozornost. Ona už je tak daleko, že to pouští jedním uchem tam a druhým ven, ale já když jej vidím jednou za čas, tak mě z těch jeho keců hrabe. S ničím není spokojenej, na všechno říká ne- prostě hrůza. Je to tak daleko, že už je 14 dní na psychině. Prý je mu neustále špatně. Podle příznaků má jasnou panickou poruchu což si nechce připustit a neustále to svaluje na jiný zdrav. problémy. Doktoři z něho byli tak nešťastní, že už mu udělali i CT a celkový vyšetření krve, aby měli klid, že mu vážně nic není. Na psychině nám doktorka řekla, že je prostě jak malý děcko- neustále potřebuje zájem o svou osobu. A to mu je 60 let. Vůbec nevím co bude dál a děsím se toho.

To nebude náhoda, členové Konfederace jsou vedení k pomstě, třeba i na vlastní rodině, směřované naprosto neorganizovaně proti všem, kteří se narodili v období od Beneše po Husáka...Pokud možno i proti jejich dětem. Komu to něco připomíná jistě, je to přece takzvaná generace Mein Kampfu:)
Kvůli tomu jsem mamince sehnal raději pensión se službou a nazdar:) Lepší řešení? Dostat ji do Bohnic, odtud by jen tak neutekla:)Takhle mě otravuje jen jednou za měsíc, když má důchod, za mobil je jí naštěstí líto peněz.
Je mě sice líto, že se jí moje děti kvůli jejímu chování a , s odpuštěním, žvatlání o ničem, vždy smály, nakonec, je to má matka ale ona si to zaslouží, je to velmi trapné, ale bohužel...já kvůli ní nebudu učit ženu a děti účelovému lhaní a vztahové slepotě....Nezáleží na tom kolikrát byla maminka v televizi:)

mě taky maminka umírá už celejch 50let co jsem na světě:)
Měla by se léčit, manžela už s tím utrápila dávno a taky mého bratra, ten kvůli ní spáchal sebevraždu, po několika psychických zhrouceních. Chudák, pečoval o ni víc než o svou ženu a rodinu..Co z toho měl, jenom depky a dluhy!!!! Jí bude 80 a je zdravá jak rybička...Zvláštní náhoda, taky je v mezi nějakýma mučedníkama režimu:)

moje babička takhle otravuje mámu. Teda asi ne schválně, ale máma je měkká a pak z toho má depky, když jí babička líčí jak má potíže s dědou, se zdravím, jak musí dělat na baráku a zahradě, že děda s ničím neponmůže, že se hádaj se sousedem kvůli plotu, jak jí život nebaví a jak má už připravený prášky (ty má připravený už minimálně deset let). Strejda to tak neřeší. Navíc děda je trošku už na hlavu (nedokáže jednat s úřadama, ani mluvit s cizíma lidma, je nahluchlej a pomalu chápe, třakže něco mu vysvětlit je tak na půl hodiny, celý dny prospí...), ale je zdravej jak řepa (jen se ničí různejma dietama co si kde přečte že je zdravý, pak to strašně přežene, protože se bojí aby neumřel).
No a babička má zdraví nahnutý tak to vypadá, že ona umře dřív. A toho se děsím, jelikož děda bude naprosto neschopnej se o sebe postart, nejspíš vyhodí dům do vzduchu (upravuje plynoměr aby měřil míň a měli s tím už pár problémů že to začlo unikat) nebo vyhoří. Do ústavu ho nedostanem a strejda se ho bude zastávat. Mámě už teď říkám, že k nám rozhodně nemůže (bála bych se ho tady nechat samotného, abych se nevrátila jednou do spáleniště, fakt je ve svý zmatenosti nebezpečnej), ale vím, že to bude boj...

A to jako proč? Ty se vrať do diskuze o křesťanech.