Je normalni touzit v 19 po diteti?

On dítě teď taky chce? Jestli studuješ lehčí školu, dá se to kombinovat i s dítětem. Je to asi záhul, ale vim o pár lidech, co takhle studujou nebo už vystudovali.

Dite nema jen matku, ale i otce. Spoecne to zvladnem.

nejdřív se snaž po budoucí dítě připravit co nejlepší podmínky a taky pro sebe, až půjdeš pak do práce. Musíš uvažovat reálně, doba, kdy byly úlevy pro matky s dětmi, jsou pryč. Mít dítě je jen 20% radosti a zbytek starosti. Nedělej si iluze, dítě je závazek na doživotí a k tomu, abys mu mohla poskytnout to, co potřebuje, je potřeba spousta financí. Na to je třeba myslet. Dokážeš se o dítě postarat po materiální stránce?

A co je vlastně normální? Na lidi nekoukej a udělej to, co sama chceš.

Pro Mariu, pokud moc toužíš po dítěti, je to v pořádku, pak nekoukej napravo ani nalevo a běž do "toho"!! Jestli si chceš o tom více popovídat, tady je můj mail. misakpetkov"seznam.cz

Ja se snazim studovat, ale nevim, jak to zvladnu. Jsem smutna a boli me u srdce, kdyz jdu po ulici a vidim maminky s detmi :(A nikdo me nechape.

každý je jiný, někdo má odmalička posedlost po něčem, někdo je nemastný-neslaný. Studuj, pokud máš příležitost, čím vyšší budeš mít vzdělání, tím lepsí podmínky můžeš svému dítěti potom vytvořit, budeš mít větší rozhled. To, že máš touhu po dítěti, to je asi v pořádku, jsi žena. Pokud bys žila o 2O let dříve, pak už bys asi dítě měla, tenkrát to tak bylo.

Je mi 19 let a touzim po tom, mit dite. Trva to jiz delsi dobu, asi rok, a je to cim dal silnejsi.Drive jsem hlidala cizi deti, protoze mne vsichni rikali, ze me to potom prejde, ale bylo tomu prave naopak, tak jsem s tim prestala. Nyni studuji VS, ale nedokazu se soustredit na studium. Sice me muj obor bavi, ale neni to to, co by me opravdu naplnovalo.Cetla jsem vysledky jednoho vyzkumu, podle ktereho je prirozene, ze zena kolem dvaceti let velmi touzi po diteti a touha po vzdelani prichazi az kolem 23 let. Jedna znama mi to potvrdila tim, ze kdyz byla v mem veku, taky se hrozne rozplyvala nad cizimi kocarky, potom vystudovala, vdala se, dnes ma pekny byt, vydelava celkem dost, ale deti uz nechce (je ji 32) a rika, ze ja si casem taky treba zvyknu na pohodli a to, ze nejsem na nikom zavisla.Ovsem nikdo jiny z meho okoli to nechape a nektere vrstevnice dokonce tvrdi, ze kdyby otehotnely, sly by na interrupci.Mela jsem celkem dost konicku, ale posledni dobou me nic poradne nebavi.Dokonce me ted i nekdy napada, ze bych mohla zmenit svuj obor a zkusit studovat treba porodni asistenci nebo nejaky pedagogicky obor.Co si o tom myslite? Mate nekdo podobnou zkusenost?