Počurávání dítěte po rozvodu

Ale já za to přece...Jo, děláš to schválně. Nejsi takhle náhodou rozmazlená? Péče o domácnost by tě z tvýho rozmaru vyléčila.

Jakejpak cynik? Mě když...Ale já za to přece nemůžu, to si myslíš že jsem se sama rozhodla se počurávat?

Jakejpak cynik? Mě když bylo 17 jako teď tobě, byla moje matka už po smrti a se sestrou jsme byly na všechno samy a neexistovalo, aby se jedna z nás pochcávala. Musely jsme se starat o domácnost a na takový kraviny jako je pochcávání nebyl čas. A ještě jsme se musely soustředit na učení a na školu.
Jak říkám, život se nemazlí s nikým, tak si tady nehraj na chudinku, smrt v rodině je daleko horší!

A kolik ti je let? Když se...Je mi 17 a ty jsi pěkný cynik.

Naši jsou dva roky...A kolik ti je let? Když se dokážeš takhle zhroutit po rozvodu rodičů, co budeš dělat, až jeden z nich zemře? Život se nemazlí s nikým, to snad víš a rozvod neni důvod ke zhroucení a počůrávání se.

Naši jsou dva roky rozvedení a já se už dva roky počurávám :-( Bohužel i ve dne. Chodím k psychologovi ale zatím se nic moc nezměnilo. Je to hrozná sviňárna že má člověk nějaký psychický problém a začne se díky tomu počurávat a logicky je mu pak psychicky ještě hůř, aspoň u mě to tak je.

Chtěla bych poradit rodičům, kteří mají děti (hlavně do deseti let) a mají strach, co s nimi rozvod udělá. NIKDY neříkejte, že je jeden z rodičů špatný, dítě si udělá do budoucna bloky. Je dobré když se dítě s rodičem se kterým nežije pravidelně stýká. Hodně se dítěti věnujte (hlavně po psychické stránce) jak to jen jde. Je možné, že se bude chtít pomazlit, dopřávejte mu to. Jestli se objeví zmíněné problémy (např. právě počůrávání) jsou psychosomatického původu a po kratší době neodeznějí je dobré vyhledat psychologa. Pokud je dítě v pubertě dejte si velký pozor! Znám hodně případů kdy se rodiče v pubertě rozváděli, a dítko si kvůli tomu zničilo život... Zvýšená pozornost je NUTNÁ! A dobré samozřejmě je na to dítě trochu připravovat, ne říct mu to najednou, hlavně když nic netuší,...
Možná chcete vědět kde mám oprávnění radit, ale mám osobní zkušenosti s rozvodem rodičů, dodnes si nesu některé problémy v sobě, tuto problematiku hodně řeším a mám mnoho načteno.
Slečná mladá

ardon "slyším"

A hlavně zneužívání dětí ženama při rozvodu a snahou získání dětí na svoji stranu.Nestydějí se před dětmi i použít lží a nepravd proti otci i před soudem.Zakazování styku otce s dětmi kteří byli na sobě dost vázáni, nese potom takové následky. Sám jsem toto zažil a vím o čem mluvím.Časem se vše většinou upraví ale za cenu ztráty veškerých citů k otci.Taky aby né, když celé mládí masírují děcký mozeček a nedojde jim ani v jejich slepičím mozečku, co to tomu dítětí přinese a bude na celý žinot poznamenáno. Takové děti v dospělosti,nejsou schopny vytvořit normální vztah v rodině a většinou končí u alkoholu a drog! Natož vytvořit normální vztah vhodný pro výchovu dětí. Už to sliším, jak jsem šáhnul do vosího hnízda, ale po pravdě si takovou věc nepřipustíte! Škoda pro ty děti!!!

Ty nadržený magoři co honí u plínek už vlezli i sem......padej honit jinam prase Kamilo .......nadržený nechutný .....VEN!!

Kamilo, chování tvých...Jarčo, dodnes to co se mi stalo vnímám jako hroznou křivdu a bohužel každé ráno si to musím připomínat když si sundávám počuranou plínku. A u vás se počurává zdravá 16letá holka a ty se tváříš, jako by to snad bylo nějak normální. Veř mi, že pro ni ne, pro ni je to na palici. Za rozvod mohou rodiče a to tím jak nezodpovědně se dřív uzavírala manželství.

Pokud má dítě po rozvodu...Kamilo, chování tvých rodičů je ta horší varianta, ale problém zničeho nic může odstartovat i při rozumném postoji rozvádějících se partnerů. My jsme se s manželem rozvedli před dvěma lety, troufám si tvrdit, že slušně, dcery jsme na to připravovaly. Tehdy měly 14 a 16 let, mladší se s tím vyrovnala vcelku dobře, ale starší má tyto problémy dodnes. Obě mají se svým tátou krásný vztah dál, on k nim taky, i my vzájemně k sobě, rozvodem se rozhodně náš vzájemný vztah vylepšil, předtím to byly patové situace. Se starší dcerou chodíme k jednomu známému psychologovi, nijak nepozoruju, že by ty návštěvy znamenaly pro ni stres. Ale problém přetrvává, v noci téměř pravidelně, někdy i ve dne. Prostě i ten nejcitlivější rozvod je pro děti zvlášť v pubertě velmi emocionální záležitost a u některých může tyhle problémy odstartovat. Pak je potřeba velké trpělivosti a pomoci.

Pokud má dítě po rozvodu rodičů takovéto problémy, tak vinu nesou rodiče a hlavně by měli zapátrat v paměti jak se k dítěti chovali, jak ho rozvod ovlivnil a snažit se eliminovat veškerý stres a dopady rozvodu na dítě. Já se díky příšernému vztahu rodičů počurávala dlouhých 8 let a dodnes i v dospělosti musím nosit plínky na spaní, protože se mi podařilo zbavit jen nehod přes den. I před rozvodem se rodiče dlouhodobě hádali, bylo to na denním pořádku a já byla často jejich zbraň při hádkách a jejich válkách - poprali se o jakýkoli můj úspěch a o to čí je to zásluha a krvavě se dohádali o to, kdo může za jakýkoli můj neúspěch. Bála jsem se pak přinést ze školy jakoukoli známku a cítila se jako v kleštích. Když jsem se pak začala počurávat tak se to stalo hlavním tématem jejich hádek místo toho aby se snažili pomoct mě. Dodneška jim to nemůžu zapomenout a psycholog by tehdy pomohl hlavně jim. Dnes jako dospělá mohu lépe posoudit jak strašně se chovali a jak moc mi ublížili - mám proto i problém se s nimi vůbec stýkat.

Mě se to stalo ve 14, vracela jsem se z dramaťáku, už byla tma a vyskočil na mě chlap - asi mě chtěl znásilnit, no jak jsem se lekla tak všechno povolilo. To mi pomohlo protože znechuceně odešel a ještě přidal pár nevybíravých a posměšných poznámek. Bohužel mě pak tento zážitek úplně rozložil, bála jsem se tmy, bála jsem se chodit někam sama, cítila jsem se špinavá a hned první noc jsem se počurala do postele a ty nehody se pak opakovaly tak rychle, až jsem byla ve dne v noci odkázaná na plínky. Jakmile se tohle stalo tak mi samozřejmě bylo mnohem hůř a jako hlavní problém jsem viděla právě ty plínky a nehody. Až díky psychologovi se mi povedlo zaměřit na opravdový problém a po roční terapii kdy jsem plnila různé úkoly nebo kdy mi třeba i on pomáhal že jsme šli společně po setmění na procházku, jsem se dala do pořádku. Inkontinenci bral jen jako důsledek mých problémů a nikdy jsme toto přímo neřešili - odeznívat to pak začalo samo. A hlavně, když se mi pak o pár let stala podobná situace, dokázala jsem reagovat klidně a vyřešit to , aniž bych si pustila do kalhot nebo abych se pak musela další rok léčit.

Počurávání z psychických důvodů je dlouhodobá věc, které se hodně těžko zbavuje, určitě všem doporučuji najít citlivého odborníka. Je to třeba i případ Adriany - ty ses při krizové situaci začala počurávat a pokakávat a celou dobu studia se na tom nic nezměnilo, přestalo to až jsi to prostředí opustila. To znamená, že pokud v tvém životě nastane podobná stresová situace, problémy se ti klidně vrátí. U těchto potíží člověk nesmí přemýšlet tak že ta inkontinence je problém, protože problém je ve skutečnosti jinde a počurávání nebo pokakávání se je jen důsledek.

no tak to tě obdivuju, to bych asi nedala, změnila bych školu, nebo přerušila, já nevím, prostě si to jen nedovedu představit...

Dělá to schválně, protože je vyčůranej jako mraky a máma kolem 12ti letýho kolohnáta skáče jak kolem mimina. Měli byste si takový kolohnáty srovnat do latě, mají z vás akorát prdel.

Adriano, to je hodně blbý,...Tak mě tam ale nikdo neubližoval, spíš jsem nějak neustála tu změnu a náročnější řežim a hodně cizí prostředí, jinde by to asi dopadlo stejně. Později jsem o tom uvažovala protože díky těm problémům jsem byla hodně profláklá a nikdo mě tam nebral vážně, ale nakonec jsem to už vydržela.

Adriano, to je hodně blbý, akorát nechápu proč jsi nezměnila střední školu když tě to tam tak stresovalo, 4 roky mi připadá hrozně dlouhá doba prožívat takové stresy..

Jenže hlavně ze začátku...Taky jsem se za plíny nejdřív styděla, ale myslím si, že byly menší ostudou, než když mi to předtím prosakovalo přes kalhoty a každýmu bylo jasný, co se mi stalo. A tak chápu, že když jsi byla doma, žes je nenosila. Ale bála jsem, abych to ve škole nepustila znovu do oblečení, a tak plíny byly jediné řešení. Buďme rády, že jsme se z toho dostaly. Snad